28.3.2024 | Svátek má Soňa


Diskuse k článku

SPOLEČNOST: Neziskovky očima klienta s Aspergerovým syndromem

Ráda bych se podělila s veřejností o můj pohled na existenci neziskových organizací v České republice. Je to pohled přímý, vycházející z bezprostřední zkušenosti. Zároveň si uvědomuji, že se jedná pouze o můj subjektivní pohled, který nemusí každý sdílet.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Výpis zvoleného vlákna.
Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
J. Muller 4.2.2020 15:15

Mírně nadsazeno .... Starat se o blaho druhého je něco, co dělají všichni lidé špatně. Kolik dětí je úplně spokojeno s péčí rodičů?

Výstižný je poslední odstavec: Autisté nežijí pospolu, žijí vedle sebe. Sdílení příběhů je víceméně zbytečné. Nejlépe tito lidé fungují, když se mohou na něco zaměřit. Naplnění proto nalézají v práci, nikoliv ve vztazích.

Mám podobnou zkušenost. Autista potřebuje neměnnou jistotu. Proměnlivost živé bytosti, složité okolí i zvuky jsou pro něj nezpracovatelné.

K. Ottová 5.2.2020 10:09

Jak autorka píše, vnitřní svět nelze ukrást a pro autisty je to bezpečný přístav, často se tam ukrývají, když je pro ně okolí nepochopitelné nebo přetěžující. Cílem pomoci by mělo být obohacení tohoto vnitřního světa, aby se co nejvíc přiblížil běžnému okolí. Autisté odmítají okolí, kterému nerozumí - čím více ho chápou, tím větší mají šanci v něm uspět. Pochopit pravidla aktuálního sociálního prostředí pro nemluvícího jedince s atypickým senzorickým vnímáním (postižen jeden i více smyslů ) je bez pomoci rodiny a empatického odborníka nemožné. Při vhodné pomoci a terapii velmi náročné - psychicky i časově. Držim všem takovým palce.