19.4.2024 | Svátek má Rostislav


SPOLEČNOST: Nezbedná úvaha

14.8.2007

Každý sportovec touží po maximálním výkonu. Dosáhne ho prostředky dovolenými, tedy tréninkem a také životosprávou, a prostředky nedovolenými, tedy požíváním rozmanitých preparátů, které jeho výkon ovlivňují. Týká se to samozřejmě jen oficiálních sportů. Tak třeba Arnold Schwarzenegger ve svých pamětech přiznává, že za své úspěchy v kulturistice vděčí dopingu. Bez něho by nezískal titul Mr. Universe, bez titulu by ho nevzali k filmu, a kdyby nehrál Terminátora, nestal by se guvernérem státu Kalifornie. Měla by se teď sejít antidopingová komise a říct mu: „Pane guvernére, račte se vzdát funkce a vraťte se do Rakouska do rodného Grazu, třeba by vás tam vzali jako trenéra do nějakého fitka.“

Doping a antidoping je ale taky tak trochu sport, nebo přinejmenším hra typu „na lupiče a na četníky“. Přijdou na to, nebo nepřijdou, tak zní otázka. Podařilo se vyvinout viry napadající lidské buňky. Napadená buňka pak produkuje zvláštní bílkovinu, která způsobí, že krev je schopná přepravovat více kyslíku. Postup vymysleli „lupiči“ v téhle hře. Ale ani „četníci“ si nesedí na rukách. Šéf laboratoře molekulární biologie sportovní medicíny v Tübingenu Perikles Simon a jeho tým vyvinuli postup, jak genový doping odhalit. Ony ty uměle vyvinuté bílkoviny vypadají jinak než jejich přirozené družky a tato jinakost se stane základem testu. Snad už na příští olympiádě.

Automobilový sport slouží k vývoji výkonnějších a bezpečnějších automobilů pro denní potřebu. Je naprosto nemyslitelné, že by – dejme tomu – genový doping nevedl k vytvoření výkonnějšího člověka? Dovedu si představit, že by nějaký „genový virus“ zvýšil moji výkonnost, takže bych tohle Poslední slovo nesmolil celé dopoledne, ale byl bych s ním hotov za deset minut. No, dejme tomu, že to není ideálně vhodně volený příklad, ale jsou i jiné oblasti lidské činnosti, užitečnější než psaní Posledních slov, kde by se vyšší výkon vyplatil. Třeba chirurg v nemocnici, kdyby ten měl přesnější ruce, bystřejší oči, neúnavný mozek, copak by to nebylo dobré a nesporně užitečné?

Není to zas tak čistě akademická otázka. Souvisí s takzvaným transhumanismem, s konceptem pohledu na člověka a jeho budoucnost. Transhumanismus vyhledává a prosazuje technologie, které potlačí proces stárnutí a výrazně zlepší intelektové, fyzické a psychologické schopnosti lidí. Onen zlobivý virus, který tak trápí pana Simona v Tübingenu, by možná mohl sloužit i v jiných oblastech, než je sport.

Asi bych měl přestat psát, když vidím, jakým směrem se moje uvažování stáčí. Takže jen naznačím. Dovolte doping, a budete mít závodní dráhy plné lidských zrůd, které budou běhat a skákat a plavat rychlostmi dosud nevídanými a metat předměty a vykonávat udivující kousky – a zároveň to budou běhající a skákající pokusné laboratoře pro vývoj člověka budoucnosti ve smyslu transhumanismu. Některý z těchto pokusných lidí se občas stane guvernérem Kalifornie, většina si ale zničí tělo: ano, ani závodní automobily nemají takovou životnost jako vaše občanská fabia či octavia. A bude to oběť nezbytná k tomu, aby příští lidé žili déle a lépe, než žijeme my.

Což je myšlenka zavrženíhodná, pročež udělám poslední tečku a nezbedných úvah nechám.

LN, 13.8.2007