Vžilo se velmi nebezpečné klišé, že Klaus je zárukou předvídatelnosti (avšak i přežilé minulosti) a Švejnar že je kandidátem moderním (avšak i nevypočitatelným). A vlastně že oba jsou dobří kandidáti, kteří by se zhostili této funkce dobře, takže příliš nezáleží na výsledku. Obrovský omyl! Myslím, že tak důležitá volba se u nás ještě nekonala.

Nejde totiž jen o kandidáty samotné a důvody jen vnitřní, ale i o okolní svět a rovnováhu v rámci něj. Vyjmenujme si některé nebezpečné trendy, které nás doslova ohrožují:

* Přepisování historie, zejména od druhé světové války, ale i plíživou glorifikaci Rakouska-Uherska, jdoucí až po zlehčování státní legitimity bývalého Československa.
* Otevírání majetkových nároků sudetských Němců, cizí šlechty a církví, což destabilizuje vlastnické poměry v ČR.
* Eroze státní suverenity, rezignace na národní zájmy, euronadšenectví, nerovné postavení vůči velkým členům, eurobyrokracie, europřerozdělování (a eurokorupce) a deficit demokracie EU.
* Další rozmělnění už tak nepřehledných právních jistot implementací norem, nadřazených státní legislativě.
* Zneužití ekologických témat k vyššímu přerozdělování ve prospěch vyvolených nátlakových skupin na účet všech občanů a potravinové bilance v celém světě.
* Doslova šílené pojetí mezinárodního práva prosazováním silou (Jugoslávie, Irák), destabilizace států (Srbsko - Kosovo)
* Vychylování dělby moci v ČR ve prospěch soudcovské autokracie.
* Ústup od tradičního pozitivistického práva k právu zvykovému, kdy soudce se stává skrytým zdrojem práva (viz Havlovy duchy zákonů) - bič tak lze uplést na kohokoliv (i na prezidenta).

Prezident Klaus má zásadový nebo aspoň pragmatický postoj k výše uvedeným tématům, která jsou tak důležitá, že přesahují několik generací i domácí politiku. Navíc je liberál, jenž bude hájit osobní svobody, je pracovitý a jen tak se nevzdává. Švejnar je pan Neříkám-Tak-Ani-Tak, který, jak vidno, nemá dost osobní integrity, aby nějaké stanovisko principiálně hájil. Byl by to návrat k Havlovu bratrstvu, který Česko považuje za zaprděné a Čechy nazývá Čecháčky.

Ale pozor! Dokud byl prezidentem Havel, měl důstojného oponenta v Klausovi, který nedovolil zcela rozvinout jeho naivistické postmoderní pojetí politiky, z kterého těžili všichni okolo, kdož k naivitě měli daleko (s pietou vzpomeňme domácí zbrojovky). Pokud by se však stal prezidentem Antiklaus, takového důstojného oponenta a korektora v premiérovi by neměl. Topolánek totiž bohužel ukázal svou oportunní tvář, kdy vládnout chce za každou cenu. Už obětoval smysl ekonomické reformy, jadernou energetiku i suverenitu státu (viz Lisabon).

Nechceme-li žít jako Čecháčkové v zaprděném Česku, jež se rozpustí jako kostka cukru v EU (ano, s pietou vzpomeňme i cukrovary), podporujme Klause. Jde o vše!