Čechům networking moc nejde. V přestávkách na konferencích, seminářích nebo následných rautech se tvoří malé hloučky lidí, kteří se už navzájem znají. Přestoupit do jiného hloučku se moc nenosí. Ještě horší variantou jsou „opruzovači“. Ti se zaseknou u prominentního hosta a odblokují jej svými požadavky od jakékoli další konverzace s někým jiným. Možná může být omluvou, že samotné slovo networking se do češtiny obtížně překládá.

Větší naděje nebo možnosti se nacházejí ve virtuální podobě na internetu. Nejznámější komunitní pokusy orientované na byznys jsou Facebook a LinkedIn. LinkedIn je orientován pracovně, Facebook má i sociální podobu. Na rozdíl od MySpace nejvíce přibývají uživatelé nad 35 let. Vstup do skupiny někoho jiného je jen na pozvání. Některé skupiny ovšem výrazně bobtnají. Pokud jste se do nich jednou přihlásili, jste až příliš často atakováni žádostí o zařazení do skupin někoho jiného. Trochu to připomíná aliasy v e-mailu. Když jsem pracoval v Microsoftu, snažil jsem se odhlašovat ze skupin, do kterých mne někdo bez mého vědomí zařadil jen proto, že mne tam prostě chtěl mít. Bohužel na jedno odhlášení přišlo několik nových zařazení. Facebook nebo LinkedIn vám alespoň dávají možnost odmítnout nebo si hrát na mrtvého brouka a ignorovat i opakované žádosti o propojení. To jen na vysvětlenou milé Andree H. z bankovních kruhů, kterou neznám, a domýšlím se, že mi chce něco prodat. Facebook umožňuje, pokud komunitu něčím naštvete, vaše vyloučení. Přestože o sobě a svých zájmech můžete hodně napovídat, ochrana vašeho soukromí není úplně zanedbatelná. Můžete někomu zavolat, ale nedozvíte se jeho telefonní číslo, pokud on sám nechce.

Tenhle způsob virtuálního networkingu má podle mého názoru před sebou dobrou budoucnost. Výměna názorů a zkušeností je cenná. Nicméně propagované výhody se zatím moc nekonají. Výzvy „přidejte dalších pět členů a vaše naděje na získání nového zaměstnání se zvýší“ moc nefungují. Plány na podporu prodejních doporučení od přátel zavánějí „komunitními spamy“. Všechna důležitá klíčová jednání stále probíhají face to face. Virtuální propojení nenahradí setkání na kurtu nebo golfovém hřišti.

Zatím málokdo po vstupu do Facebook nebo Linked naříká: „ Jak jsem mohl bez toho doteď žít?“ Ani „virtuální samotáři“ se ostrakismu nemusejí obávat. Otázkou spíše pro vlastníky zůstává, jaký byznys model zvolit a zajistit pokračující financování. Ze sum placených za minoritní podíly se dá jen těžko odvodit skutečná hodnota. Současný zájem investorů je pravděpodobně čistou krátkodobou spekulací.

Euro 36/2008