17.2.2020 | Svátek má Miloslava


SPOLEČNOST: Netolerance tolerantních 2

22.8.2019

aneb Společenský vývoj

V komentáři pro deník Právo jsem minulý týden psal o netoleranci těch, kteří se tak rádi sami popisují jako ti tolerantnější, rozumnější a vzdělanější z nás. Vzhledem k množství reakcí jsem se rozhodl tématu věnovat ještě jednou.

Výše zmíněné (černobílé) charakteristiky těch lepších z nás pak často platí jen do momentu, dokud nediskutují s někým, kdo má jiný, nedej bože opačný názor. Pak se začnou projevovat poněkud jinak. Popisoval jsem to parafrází citátu, který se připisuje Voltaireovi – Budu bojovat až do roztrhání těla za to, abys mohl říkat své názory, pokud se ovšem nebudou lišit od těch mých.

Psal jsem o tom, že nálepkování a diskvalifikace nositelů odlišných názorů se rozmáhá, už otevřeně se zamezuje diskusi, byť se to zatím nejmenuje cenzura, a že dnes se zcela seriózně zabýváme věcmi, které by byly před několika lety nemyslitelné. To, co by bylo ještě nedávno bráno jako z říše sci-fi či vnímáno jako nějaká marginálie, úlet, se dnes stává standardem, kde se naopak určitá část (té lepší) společnosti diví, že si ještě dnes někdo dovolí ten luxus se tomu vůbec divit a polemizovat. Tomuto postupnému šíření původně neakceptovatelné myšlenky se říká Overtonovo okno (Joseph Overton, sociolog) – určité věci, vezměme třeba dnes tak rozšířenou politickou korektnost, se pohybují na trajektorii od naprostého odmítání, po vášnivou a nekritickou obhajobu. Tyto fáze dělí Overton na: nemyslitelné (o věci se vůbec nejedná) – radikální (věc je vnímaná na okraji společnosti) – citlivé (začíná se o tom opatrně diskutovat) – akceptovatelné (věc se stává standardní součástí společenského diskursu) – populární (věc je podporovaná hlavním proudem a naopak jsou napadáni kritici a lidé s jiným názorem) – politické (do věci se vkládají politici a mění zákony). Tento vývoj je natolik názorný a zřetelný, že jej není potřeba hlouběji vysvětlovat.

Zvláštní dynamiku v této věci pak najdeme paradoxně na vysokých školách, tedy v prostředí, které je postaveno na diskusi, kritickém myšlení, svobodě projevu. Pavel Matocha nedávno zveřejnil zajímavý komentář: Progresivisté na západních univerzitách potlačují jiné názory. V něm názorně, konkrétně a detailně popsal to, o čem už nějakou dobu píšu, ovšem s tím rozdílem, že netolerantní k jinému světonázoru, postoji, jsou studenti, případně vyučující na těch nejprestižnějších univerzitách. Veřejná diskuse, polemika, kritické myšlení, různorodost názorů, výměna argumentů, respekt k jinakosti? Zapomeňte, přitom si sami říkají liberálové. Tady už končí veškerá legrace.

Začíná to rušením přednášek uznávaných profesorů, přes odvolávání z univerzitních funkcí, pokračuje to demonstracemi, blokováním a končí dokonce násilnými akcemi (např. demonstrace proti vystoupení komentátora Milo Yiannopoulose na Kalifornské univerzitě). Například profesor psychologie Jordan Bernt Peterson začal mít velké problémy v momentě, kdy si dovolil kritizovat politickou korektnost a kanadský zákon o politicky korektním jazyku (C-16). Neuvěřitelný je případ Ronalda Sullivana, kterému nebyl prodloužen mandát děkana Winthropovy koleje Harvardovy univerzity (prakticky byl vyhozen), a to především na nátlak studentů jen za to, že si „dovolil“ být obhájcem Harveyho Weinsteina, filmového producenta obviněného z několika sexuálních deliktů. V tomto kontextu mluvili studenti o toxickém klimatu na škole. Studenti právnické fakulty neuznávají to nejzákladnější pravidlo právního státu – právo na spravedlivý soud a právo na obhajobu. Soud v případech šířených v rámci kampaně MeToo už byl přece vyřčen, není důvod čekat na klasické soudní rozhodnutí.

A fakt, že z některých univerzit mizí busty velkých myslitelů, vědců a uznávaných odborníků, protože údajně působí jako „nadvláda bílých mužů s vousy“, je takovou vizuální třešničkou na univerzitním dortu.

Paušalizace, že netolerantní jsou lidé s nižším vzděláním a z malých měst, dostává velké trhliny. Jak se ukazuje, míru respektu, tolerance a svobody máme v sobě nastavenou individuálně bez ohledu na vzdělání. Někdy to může být nečekaně zcela naopak.

 Novinky.cz, 20.8.2019








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.