Nejsem žádný velký taťka pečovatel. Vždy jsem se držel tradičních postupů, podle kterých muži loví mamuty a ženy pečují o oheň a děti. Tak to bylo odedávna a jestli se to nyní mění, tak to není můj problém. A hlavně si nejsem jist, že to vše je změnou k lepšímu. To by ale byl úplně jiný článek o něčem úplně jiném.

Tento má být o chování malých dětí. Nejsem žádný dětský psycholog, ale když jsem po pár měsících na vojně přijel poprvé na opušťák, tak jsem zjistil, jaká neřízená střela se z našeho rok a půl starého synka stala. Když jsem na vojnu odcházel, tak sice již chodil, ale ten rozdíl po pár měsících byl neuvěřitelný. Zíral jsem na to jako vyoraná myš a nebýt mé matky, která se na vnoučka přišla podívat, tak jsem z několikahodinového hlídání toho malého monstra málem zkolaboval.

Posléze se to velmi zlepšilo. Kluk dostal, na rozdíl od mě, rozum a šlo s ním i rozumně vyjít. Na chalupě jsem viděl, jak touží po tom zmocnit se sekyrky a sekat dřevo jako já. Bylo naprosto jasné, že ho jednou nedokážu uhlídat a on to zkusí. A tak mu říkám: synku, sekej, jak umíš, ale vždy měj obě ruce na topůrku. Bezpodmínečně vždy! Usoudil jsem totiž, že nohu si při své síle useknout nedokáže a prsty jsou takto chráněny.

A když to viděla jeho malá, o pár let mladší sestřička, chtěla samozřejmě sekat také a také ona se to naučila, a to dokonce ve věku asi o dva roky nižším než synek. Když to ovšem viděla jejich maminka, tak na ni šly mrákoty. Nicméně vše jsem ustál a všechny dva úrazy, které moje děti kdy utrpěly, se odehrály v režii prarodičů. Jednou to byl čaj převrhnutý na prsa dítěte a podruhé zlomená ruka. Moje konto ale zůstalo naprosto čisté.

Čisté ale není konto nejrůznějších nezodpovědných a také velmi nesoudných rodičů, kteří na eskalátorech metra nedávají na své děti pozor a pak viní všechny kolem, jen sami sebe ne. Jak je to dlouho, co eskalátor amputoval malému chlapi prst na noze nebo co, přesně už nevím?Jeho tatínek, který ho bezstarostně nechal na eskalátoru blbnout, byl ještě dosti oprsklý a hrozil žalobou. Ale myslím, že ta věc nějak usnula. Možná ten otec dostal rozum, i když na to nevypadal.

A v sobotních novinách opět: Úraz dvouletého dítěte. Ani to nečtu, protože vím, že novinářští šmoci z toho zase udělají obrovskou kauzu, jak jsou ty "staré" sovětské eskalátory nebezpečné. Čerta starého nebezpečné, to jen "moderní", na nic nedbající, lehkomyslní a o nic se nestarající rodiče způsobí svojí nedbalostí dítěti úraz a pak to svádí na všechny okolo. Já nemám vůbec žádnou chuť platit ze svých daní výměnu zcela funkčních eskalátorů metra pouze proto, že si pár pitomců neumí ohlídat svoje děti.

Převzato z blogu autora s jeho souhlasem