„To je hezké, že není pyšný na to, že byl v KSČ. Ale pro to není omluva,“ pravil v rozhovoru v Právu (23. 11.) ohledně předlistopadového členství předsedy vlády Tomáš Czernin jako kandidát na předsedu TOP 09.

A bezstarostně dodal: „Nesmíme zapomenout na to, co se tu dělo. V Německu také řekli, že nebudou dětem vyprávět, co dělali jejich otcové za války, a pak je to dohnalo v 70. letech, kdy se mladí začali ptát, proč jsou bývalí nacisté v různých funkcích.“

Opravdu chce někdo srovnávat roky režimu, který s mnoha různými obměnami byl v letech 1948–1989 u nás, s léty druhé světové války 1939–1945? A dokonce se domnívat, že tak vychází z porozumění toho, co si myslí lidé v Česku? Nebo už zcela ztrácíme pro potřeby jednoduché, primitivně prvoplánové propagandy nejen soudnost, ale i historickou paměť? Opravdu to bylo a je tak jednoduché?

V souvislosti s nedávnou tragédií, kdy byl v Německu zavražděn primář Fritz von Weizsäcker, bylo připomenuto, že se jedná o syna 8. německého prezidenta Richarda von Weizsäckera. Ten byl prezidentem SRN v době naší „sametové revoluce“.

Jako spolkový prezident se podílel na sjednocení Německa a zejména na urovnání vztahů se sousedními zeměmi. V letech 1990 a 1991 navštívil na pozvání prezidenta Václava Havla také Československo a 15. března 1990 se v Praze omluvil za okupaci našich zemí.

Richard von Weizsäcker byl vynikající řečník a některé jeho projevy (např. ke 40. výročí konce druhé světové války 8. května 1985) byly právem proslulé.

Copak to ale, podle T. Czernina, vyprávěli dětem po válce u Weizsäckerů? Otec budoucího vynikajícího prezidenta demokratického německého státu byl totiž Hitlerovým diplomatem a jako velvyslanec říše v Itálii, když 16. října 1943 Němci začali likvidaci Židů v Římě, si měl pochvalovat, že papež Pius XII. se „nenechal svést k jakémukoli demonstrativnímu výroku proti deportacím Židů z Říma“.

Jeho syn, onen budoucí německý prezident, byl pak po válce pomocníkem advokáta, který Weizsäckera u norimberského procesu obhajoval. Diplomat však byl tímto tribunálem odsouzen na sedm let odnětí svobody.

No a co? Jaký to má pro dějiny Evropy význam? Jaké poučení lze z těchto historických faktů odvodit? Myslím, že žádné. Neměli bychom už konečně s tím přestat? Pročítá-li čtenář dnes stránky nejen našich sociálních sítí, ale i, žel, denního tisku, musí nabýt dojmu, že je u nás dnes více „fašistů“ a „nacistů“ než v r. 1945. A „agentů StB“ více než v listopadu. Nepokoušejme se srovnávat nesrovnatelné. A nejde jen o děje dávno minulé, neboť každý rozumný pamětník ví, že Letná 2019 se nedá srovnávat s Letnou 1989, ač se o to mnozí propagandisté snaží. Jen bychom tím totiž dokládali, že nerozumíme událostem tehdy ani nyní.

Právo, 25.11.2019

Převzato z blogu autora s jeho souhlasem

Autor je zástupce ombudsmanky