V několika posledních měsících jsme byli vystaveni nespočtu reklam, které se nás snažily přimět k vyplnění formuláře o sčítání lidu. Některé byly jen nepříjemné, jiné přímo absurdní.

Mám na mysli ty reklamy plné frází jako: „Pokud nebudeme vědět, kolik lidí čítá Váš region, jak zjistíme, kolik nemocničních lůžek zde potřebujeme?“ Nebo: „Pokud nebudeme vědět, kolik nás je, jak zjistíme, kolik autobusů je potřeba?“ Pominu fakt, že úplně přesně nechápu, za koho ty reklamy mluví a kdo jsme „my“, a přejdu rovnou k hlavní podstatě:

Reklamy poukazují na úsměvný omyl.

Byla snad někdy večerka ve vašem okolí úplně vyprodaná? Měli jste snad někdy strach, že by se obchod přepočítal v množství potravin, které je potřeba a nechal obyvatele o hladu? Obdrželi jste snad někdy sčítací formulář od vašeho supermarketu? Dali vám někdy do schránky leták s formulářem a upozorněním, že bez jeho vyplnění nebudou vědět, kolik jídla mají naskladnit?

Představa, že musíme sečíst lidi, abychom zjistili potřebné množství zboží a služeb, je tímto vyvrácena s minimálním mentálním úsilím. Trhy zvládají distribuci miliard neuvěřitelně rozmanitých druhů zboží do každého koutu zeměkoule s neuvěřitelnou efektivitou, a to každý den bez potřeby jediného sčítacího lejstra. Trhy totiž využívají důvtipný proces, kterému se říká cenový systém.

Na rozdíl od sčítání, cenový systém na volném trhu není výsledkem lidského záměru (human design), ale jednání milionů lidí (human action), jednání, které spontánně dává signály výrobcům, spotřebitelům, investorům, přepravcům, skladům, a všem ostatním účastníkům na trhu, jaká mají činit rozhodnutí, pomocí nichž dokážou nejlépe dosáhnout svých cílů. Svobodné interakce milionů jedinců, kteří se snaží docílit zlepšení své pozice, vyúsťují v neuvěřitelnou spolupráci a řád.

Jistě, pokud budou věci jako hromadná doprava a nemocnice poskytovány státem spíše než jednotlivci na trhu, sčítací reklamy mají logiku. Nemohou vědět, kolik nemocničních lůžek nebo autobusů bude třeba bez demografických údajů. Malým tajemstvím však je, že nevědí, kolik jich je potřeba, ani když ty údaje mají.

Pokud by totiž bylo možné po zmapování vypočítat, jaké druhy a množství kterého zboží bude lidmi poptáváno, pak by obchody nikdy nekrachovaly – podnikatelé by se jednoduše zeptali své cílové skupiny, co požaduje, a pak jen vyprodukovali to správné množství.

Ve skutečnosti, i když dokážete přesně spočítat počet lidí v okolí, tato samotná informace vám neurčí, kolik nemocničních lůžek či autobusů bude poptáváno. Pravdou totiž je, že ani ti samotní lidé nevědí, kolik zboží a služeb budou chtít a potřebovat. Pokud se jen zeptáte, odpověď bude vždy bezcenná. Pokud povolíte podnikatelům nabízet zboží a služby na trhu, rychle objeví odhalené preference zákazníků a jaké množství poptávají vztažmo k ostatnímu zboží. Údaje ze sčítání jsou při odhalování potřeb společnosti prakticky nepoužitelné.

Pokud jste ještě nevyplnili sčítací formulář, nemusíte se cítit provinile, že MHD nebude mít správně spočítanou poptávku a bude vypravovat autobusů buď moc, nebo málo. Poptávku sice spočítají špatně, ale nebude to zapříčiněno chybějícími daty. Bude to způsobeno pouze absencí konkurence na trhu. Konkurence je více než jen soutěží, která čistí trh od slabých firem. Jak řekl ekonom Friedrich August von Hayek, konkurence je procesem objevování. Konkurence dokáže objevit věci, které žádné sčítání nikdy objevit nemůže, a dokáže správně nasměrovat zdroje tak, jak to nikdy nezvládnou žádné vládní výbory, komise či plánovači.

Řešením nedostatku nebo přebytku autobusů či nemocničních lůžek není uvolnění miliard na sčítání lidu, ale uvolnění hospodářské soutěže.

Isaac M. Morehouse je programovým ředitelem v Institute for Humane Studies, USA. Vyšlo v časopise Freeman, květen 2010.
Přeložil Radim Smetka.

Převzato z časopisu Laissez Faire se souhlasem redakce