Boj pánů Karla Randáka a Karla Janečka proti Ivu Rittigovi a advokátní kanceláři Šachta&Partners je dnes zastíněn novějšími kauzami.

Všichni bojovníci proti korupci jako by se zbláznili. Jedni stojí před soudem za to, že obálkové metody sami realizují, druzí se snaží zachránit svět kydáním kýblů špíny na druhé. Za povšimnutí však stojí jiné konotace těchto příběhů.

Na prvnímmístě je to vystupování zmíněných advokátů. Jejich snaha o ochranu lidských práv a soukromí a naštvání na pana Karla Randáka by byly uvěřitelné, kdyby je trápily od té doby, co tento generál ve výslužbě, ještě jako generál ve službě, prováděl kousky za hranicí slušnosti a morálnosti. Kupříkladu když přivezl pana Pitra v autě ze zahraničí či když hlásal taková moudra, jako že rozšíření odposlechu brání politici právě proto, že se bojí odposlechů, a nikoli proto, že by jim stálo za ochranu soukromí všech občanů tohoto státu. Prozatím to vypadá, že www.vasesvoboda.cz jde hlavně o šlápnutí na kuří oko.

Překvapuje mě však, že tak solidní podnikatel, jakým pan Janeček, šéf Nadačního fondu proti korupci, je a jak se prezentuje, používá ve svých interview výrazivo na úrovni demagogického hulváta a deklasuje svoje úsilí v boji proti korupci.

Korupce je něco jako nemoc; nemoc sociální, která se chová jako nemoc obyčejná. Proto je nutno korupci předcházet, pak s ní nebude potřeba bojovat.

Stačí připomenout jeden příklad praktický z let nedávných – zápisy do katastru nemovitostí či do obchodního rejstříku. To, že se tam uplácí, věděl každý, jaké jsou tam ceny, věděl každý, za kým zajít, věděl každý. A náhle jako kdyby korupční prostředí odstranil zázrak. Ve věcech obchodního rejstříku se zavedly pevné lhůty pro vyřizování žádostí, na katastru nemovitostí se lhůty začaly dodržovat a posílilo se osazenstvo, respektive materiální zabezpečení katastru nemovitostí. Vokamžiku, kdy zápisy do obchodního rejstříku byly vyřízeny do sedmi dnů a zápisy do katastru v průměrných třiceti, přestalo mít smysl uplácet úředníky. Stejně tak je to i s prostředím, které je z korupčního hlediska v očích veřejnosti a v jejímchápání klíčové, s prostředím rozdávání veřejných zakázek.

Víc než všichni bojovníci s korupcí přispěli ke skutečnému potírání korupce lidé jako pan Oldřich Kužílek. Jakékoli nahánění a posilování pravomocí policie nemá žádný výsledek. Pokud tím nemyslím jen udavačství, lačné volání po krvi bez ohledu na logiku věci, prezentace vlastního sebezachování a odůvodnění důležitosti příslušných policejních složek. A na posledním místě slastnou radost ostatních korupčníků, kteří mají potěšení z toho, že se veškerý zájem upírá na někoho třetího.

Pokud by chtěl pan Janeček opravdu přispět ke zmírnění korupčního prostředí a udělat něco trvalého pro tuto zemi, měl by v první řadě propustit pana Randáka, protože jeho kovbojské metody jsou možná vhodné do policejního sboru nebo tajné služby, ale nikoli pro nadační úsilí a činnost obyčejného občana. Pak by měl najít politika, který je nadán ideou, jež je pevná a neměnná a přesahuje obyčejné volební období, a toho podpořit. Pak se bude jednat o skutečný boj s korupcí, a ne o ukazování se s plaketami za hrdinství, že někdo někoho udal, sledoval, fízloval a špicloval.

Jenže toto úsilí je málo akční, je sisyfovské a velmi, velmi obtížné. Jedině dlouhodobá změna, zmenšení role státu a politici se silným ideovým základem, tedy bohatí a osobně vyspělí, bohatí jak majetkově, tak duševně, jsou zárukou rozvoje tohoto státu a vymýcení korupce. Prozatím jsme v situacích trapného divadla VV a souboje Nadační fond proti korupci versus obchodník s oblečením z Pařížské ulice.

LN, 28.3.2012

Autor je advokát