Prezident Václav Klaus přednesl v březnu 2004 na zasedání Senátu ve Valdštejnském paláci projev, ve kterém mluvil především o způsobu, jak se tvoří zákony a právní řád v České republice. Pamatuji si, že tehdy sklidil potlesk, když kritizoval příliš rychlé změny právního řádu, příliš horečné legislativní úsilí posledních let, přívaly zákonů, ve kterých lze těžko odhadnout všechny leckdy nezamýšlené vedlejší důsledky. Tehdy to vypadalo, že takový konzervativní, obezřetný přístup k tvorbě nových zákonů má všeobecnou podporu. Prezident si tehdy dokonce dovolil citovat poněkud provokativní tezi, že by v průměru bylo výhodnější a pro český právní řád lepší, kdyby byl každý nový další zákon zamítnut, než aby byl přijat.

Mnozí jsme tehdy nesouhlasili s prezidentovou tvrdou kritikou legislativních smrští, protože jsme si uvědomovali, jak enormní je potřeba vytváření moderní legislativy, která by byla v souladu s ohromnými společenskými změnami a členstvím České republiky v Evropské unii.

Nyní se ve Sněmovně stalo, že tato obezřetnost v hlasování o trestním zákoníku zvítězila, a já toho určitě nelituji. Nicméně čtu komentáře, že více než deset let práce odborníků jde údajně vniveč. Jakoby to mohly být samy o sobě důvody k jeho přijetí.

Rád bych proto upozornil na to, že takovýto nový kodex trestního práva bychom měli přijímat s vědomím, že ho tvoříme na nějakých padesát let. Je stěží obhajitelné, aby podobná norma v jedné parlamentní komoře neprošla vůbec a ve druhé snad těsnou většinou. Vlastně by to ani neměla být záležitost jedné koaliční vlády. Nový trestní kodex by měl mít širokou a jasně vyargumentovanou podporu.

To se ani po těch letech nepodařilo. Pochyb se shromáždilo příliš mnoho. Najdeme je dobře shrnuty v diskusích jak v Senátu, tak ve Sněmovně. Nejde jen o problematické vypuštění „tunelářského“ odstavce. Stejně sporné je pro řadu odborníků, ale nakonec i poslanců snížení věkové hranice trestní odpovědnosti z patnácti na čtrnáct let. Řada zákonodárců si až dodatečně uvědomila důsledky tohoto kroku. Třeba skutečnost, že se jedná také o snížení hranice dovolující sexuální styk. Chybou rovněž bylo, že se od začátku nebraly dostatečně vážně výhrady, které se týkaly příliš vágních formulací kolem euthanasie. Někteří členové ODS nakonec zpochybnili i základní filozofii nového trestního kodexu.

Celkový rozpad podpory trestního zákoníku kupodivu nebyl, jak se někdy tvrdí, důsledkem předvolebních kalkulací. Hlavní důvod neúspěchu je špatný management veřejné debaty a budování široké podpory pro zákoník. To je to, co nebylo zvládnuto. Obchodování s paragrafy u tak závažné normy je cesta do pekel. Jsem přesvědčen, že odpovědnost za to nese především ministr spravedlnosti.

Na druhé straně nemohu souhlasit s těmi, kteří říkají, že všechna práce byla zbytečná a zákoník je pohřben. To, co se stalo, nás naopak vyzývá dotáhnout úsilí do konce. A nepochybuji, že odpovědní politici na ně hned po volbách naváží. Bylo by také dobré spojit práci na trestním zákoníku s prací na novém trestním řádu. Dovedu si velmi dobře představit, že se dá odstranit to, co bylo důvodem dnešních pochyb v parlamentu, a že tuto práci můžeme ještě v průběhu tohoto roku dokončit. Osobně se o to hodlám zasadit a rád bych všechny odborníky, kteří se na kodexu podíleli, vyzval, aby nabídku spolupráce, která určitě přijde, přijali.

(Právo, 23.3.2006)

předseda Poslanecké sněmovny PČR za ČSSD