„Jestliže někdo adoruje válečného zločince a masového vraha z období druhé světové války, stává se objektivně neonacistou.“

Tato slova pronesl na sobotním pietním setkání v Lidicích prezident Zeman. Pronesl je poté, co připomněl růst neonacismu v našem okolí. Pronesl je poté, co vypočítal zločiny spojené s osobou prvního slovenského prezidenta Jozefa Tisa, ke kterému se dodnes hlásí nemalá část slovenských nacionalistů. Těch, kteří relativizují lidské oběti při obhajobě myšlenky národní suverenity. Za mého mládí byla ve veřejných sdělovacích prostředcích (dnes bychom řekli v mediích) oblíbená floskule o tom, že když se kácí les, padají třísky. Těmi třískami byli míněni ti občané, kteří bohužel byli v nesprávný čas na nesprávném místě nebo dokonce neměli ten jedině správný názor na nekonečně skvělé budoucí blaho lidstva.

Zkusme si tedy před citovanou větu současného českého prezidenta přidat obdobná připomenutí, jen příjmení jednoho Jozefa nahradit příjmením jiného Josifa. Džugašvili, gruzínský terorista a gangster, to dotáhl až na mocného ruského cara. V té pozici napadl své západní sousedy od Rumunska přes Polsko, Litvu, Lotyšsko, Estonsko až po Finsko. Nechal povraždit statisíce jejich občanů a miliony vlastních obyvatel. Přesto je v nedaleké sousední zemi oslavován a jsou mu znovu stavěny pomníky. Nikoli nějakou bezvýznamnou opoziční stranou, ale vládnoucí stranou i současným prezidentem jsou jeho činy velebeny, nebo alespoň omlouvány.

Prezident Zeman má bezesporu pravdu, když tvrdí, že „ten, kdo aktivně podporuje neonacismus, byť v sousední zemi, je objektivně sám neonacistou“. Logicky proto vyzývá k aktivnímu působení „proti těm, kdo...“. A zde si opět poslechněte slova prezidenta Zemana. Pokud by ještě k výtkám vůči principu rasové nenávisti přidal také pověstnou třídní nenávist (tou třídou nemusí být nutně jen bohatí; mohou to být jak rolníci, tak třeba intelektuálové nebo umělci), sedí jeho varování před nebezpečím neonacismu na současný velkoruský neonacismus jako pověstný zadek na hrnec. A zejména na současné tuzemské neonacisty adorující růst údajného „vlastenectví“, ve skutečnosti nacismu, v nedaleké sousední zemi.

Slovenský stát byl vazalský, jeho prezident, přes všechny hrůzy, za které je zodpovědný, toho moc ovlivnit nemohl. Současný i všichni bývalí vůdcové Ruska mají obrovskou moc a rozhodují přímo či nepřímo (vlastnictvím jaderných zbraní) o osudu lidstva. Pokud se zcela veřejně hlásí k nacionalismu, jak jej uplatňoval samozvaný vůdce světového proletariátu, je to mnohem nebezpečnější než hrůzy spojené s katolickým knězem, který se zpronevěřil svému poslání hlásat lásku k bližním, jak to kázal jeho pán Ježíš Kristus.

Platí zásada pana prezidenta Zemana – padni, komu padni - i na jeho varování proti zahraničnímu a tuzemskému neonacismu, jak jej právě v Lidicích naléhavě připomněl? Věřme tomu, že jeho názor není selektivní.