Letos v létě zatím buď pršelo, anebo v evropských letoviscích vybuchovaly bomby. Ve Španělsku reálné, nastražené pravděpodobně baskickou organizací ETA, u nás mediální, v podobě fotografií z italského Monte Argentario, kde si zřejmě domlouvali obchody významní lobbisté s významnými politiky.

V prvním, španělském případu bylo mediální pokrytí standardní. Média zajímalo hlavně to, zda jsou v ohrožených destinacích nějací Češi (pochopitelně, byli tam), zda jim něco hrozí a zda tam nyní mohou - BEZPEČNĚ - přijíždět další. Jedna televizní redaktorka trápila českého konzula dokonce snad celých pět minut nezodpověditelnými otázkami, zda už je na ostrovech zajištěn klid, a zda tedy mohou stáda dalších turnusů v klidu a míru vyrazit do Ruzyně k objednaným letům, které je dopraví ke šťavnaté relaxační pastvě.

Pokrytí jachtinku českých elit bylo též vlastně standardní, leč v ústrojí celého mediálního kolotoče jakoby něco skřípalo. Empirii podal takřka dokonale, až přehnaně, neboť ani já, a to bych se měl o takové věci eminentně zajímat, jsem neměl sílu prohlédnout si úplně všechny fotografie, donesené do redakce jednoho velkého deníku českým anti-Bondem panem Randákem.

Mimochodem ve většině zemí nevědí a snad ani nesmějí vědět, jak současní i bývalí šéfové jejich tajných služeb vypadají. U nás tvoří takřka nezbytný inventář každé větší politicko-mediální estrády. Škoda, že žádná z televizních stanic nyní nestartuje další sérii soutěže Big Brother, třeba by se pan Randák přihlásil a diváci by se mohli sázet, kdy se poprvé ukáže nahatý...

Empirie je tedy v kauze "dovolená u Topolánků" - alespoň navenek - habaděj. Přesto (a tím se dostáváme k onomu skřípění) chybí jakési bojové či alespoň sportovní zaujetí, "drive", jak říkají sportovci, pro podrobnější rozbor. V tomto ohledu případ Topolánek trochu zaostává za případem krachu cestovní kanceláře Tomi Tour. Tehdy se řešilo daleko víc detailů z pozadí, média čekala na Ruzyni na přílet prvních, krachem postižených rekreantů, ptala se na jejich pocity, na to, zda se jim to líbí či nelíbí, a velké rozhořčení vyvolala skutečnost, že cestovka prodávala zájezdy do poslední chvíle před vyhlášením bankrotu. No považte, taková nehoráznost!

Inu, každá firma buď funguje, a tedy prodává, anebo je v bankrotu. Třetí možnost není. Což by Češi po dvaceti letech kapitalismu měli vědět. Cestovní kanceláře, alespoň ty větší, jsou pojištěné, a klienti tudíž mají šanci, že alespoň část svých peněz uvidí zpátky. Při dnešní ceně zájezdů do Středomoří většinou přišli jen o pár tisícovek.

O kolik ale lidé přijdou, pokud politici ODS i ČSSD opravdu dotáhnou svůj dárek pro šéfa ČEZu Martina Romana do konce, a ČEZ tak získá potenciálně až 70 miliard korun? Tedy částku, která by se dala samozřejmě použít i jinak, a mnohem účelněji. I díky schůzkám na jachtách v Itálii či někde ve Špindlu tak bude každý Čech, včetně kojenců, jenom v této jedné věci obrán o 7 000 korun! A za to už se dá pořídit velmi slušný zájezd.

Zvláštní, nikdo se zatím nebouří, nikdo nechce po Topolánkovi, po Urbanovi, ani po Romanovi své peníze zpět. Nikdo také nespočítal, o kolik víc zaplatí člověk ročně za elektřinu kvůli monopolnímu postavení ČEZu. I za ten "monopolní přeplatek", na složenkách nikde nevykázaný, by se dal možná nějaký pěkný zájezd sehnat.

Proč je tedy kolem italského jachtinku tak nějak podivně mdlo? Možná z toho důvodu, že lidé, včetně novinářů, vědí, že díky svým Topolánkům, Urbanům i Romanům žijí vlastně v ráji. Mohou v létě za pár tisícovek k moři a užívat si tam dovolené v podmínkách ne o moc horších než Topolánek a spol.

Jedinou hrozbu představuje krach cestovky, popřípadě nějaký náhodný terorista. Je to svět příjemný, a i ti závistiví občané nakonec rádi podlehnou iluzi, že je machrovsky řízen z jachet zakotvených u italského pobřeží, a že tedy není radno příliš šťourat v jejich podpalubí.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6