Vyjdu ze zkušenosti každého: jistě jsme všichni někdy slyšeli a asi i řekli větu "nejsou lidi" s hlubokými vráskami na čele. Platí v podnikání na všech úrovních, ovšem též v akademickém prostředí, rozmanitých uměleckých oborech či třeba i v mafiánských spolcích. Když se člověk chce do něčeho pustit, brzy zjistí ke svému překvapení i smutku, že není s to najít toho, kdo by měl dost dovedností i znalostí a kdo by s ním do zamýšleného podniku šel. Avšak tento fakt bije do očí na pozadí toho, že na zeměkouli je 7 miliard lidí. Jde o paradox současnosti vyhrocující se stále dál. Takové napětí musí skončit špatně.

Troufám si tvrdit, že jedním z důsledků tohoto paradoxu čili toho, že "nejsou lidi" a že na zeměkouli je 7 miliard lidí, je i současná finanční a následná hospodářská krize postihující zejména vyspělé země. To jistě není náhodné: vyplývá to právě z oné vyspělosti samotné. Jinak vyjádřeno, pokud se některá společnost dostane na určitou vývojovou úroveň, zákonitě ji musí naše současná krize postihnout. Příčinou krize jsou totiž vyspělé technické nástroje všech podob, které vymyslelo a vytvořilo několik výjimečných jedinců, avšak ovládat je dokáží zase jen oni samotní a hrstka těch, kteří jsou jim svými schopnostmi blízko. To platí o všech oborech od medicíny či filmu přes výzkum v astronomii, elektronice či jazykozpytu až po sport či management a školství zejména.

Díky tomu přibývá černých pasažérů vezoucích se přepychovým rychlíkem, kteří by si rádi užívali přepychovou životní úroveň, ovšem pro společnost vůbec žádným přínosem nejsou (líšnije ljudi). Skrovná skupinka vynikajících jedinců není s to pracovat za ostatní a zajistit jim komunistický či alespoň socialistický blahobyt. Když je společnost začne výrazně odměňovat (bohužel v Čechách je tomu právě naopak, totiž tak, že lemplové a gauneři bohatnou, kdežto schopní lidé převážně zůstávají chudí, avšak takovou bizarností se zde nechci zabývat), dospěje to k tomu, že ostatní je o jejich privilegia připraví, ovšem když na tom budou všichni stejně, ti nadaní se na svou práci vykašlou a celá společnost se zhroutí. Zhroutí se ale v každém případě potud, pokud se bude technická vyspělost rozvíjet dál, poněvadž těch, kteří by se do tohoto vývoje zapojili svou prací, bude stále ubývat.

Nápravou této úchylky směřující bez léčby ke chmurné budoucnosti by mohlo být kvalitní vzdělání všech. Některé státy to již pochopily a přizpůsobily se tomu. V české společnosti se ovšem vzděláním stále pohrdá (podtrhuji "vzděláním" a nikoliv tituly; tituly se naopak těší bezmezné oblibě). Bezesporu přináší taková politika plody a tam, kde nemají politiky hloupé, se již ukázaly pozitivní výsledky. Potíž tkví v tom, že takové pragmatické řešení pomůže jen zčásti: probudit inteligenci a kreativitu v každé lidské bytosti totiž nikdo pořádně neumí (určitě se toho nedá dosáhnout pouhou aplikací šablon a biflování hotových mouder). Jde o to, že některým jedincům prostě není od přírody či Boha dáno se do současné technické společnosti zapojit ani navzdory školství vynikajícímu. Příkladem za všechny je požadavek na každého studenta magisterského studia napsat samostatně diplomovou práci: je totiž spousta těch, kteří diplomku či disertaci nenapíší nikdy a plagiáty jsou pro ně jediným řešením. Žádný učitel není geniální tak, aby vykřesal jiskru hlubšího porozumění v každé osobě: překonat meze mozku se totiž daří jen vzácně.

Lidstvo v této podobě tak nemá šanci přežít. Zbývá asi jen oprášit slova Friedricha Nietzscheho "člověk je něco, co musí být překonáno", přičemž Nietscheovo řešení určitě řešením není a žádné jiné nemáme. Bude třeba zahájit diskusi o způsobech proměny lidské bytosti. Jinak věta "nejsou lidi!" bude znít a slyšet stále častěji, až to jednou skončí apokalyptickým kataklysmatem tak, že černí pasažéři se chopí moci a civilizaci zcela zahubí. Ostatně komunisté a socialisté se o to již v mnoha zemích včetně té naší pokusili a pokoušejí se i dál, byť v trochu jiné podobě. Je třeba se ptát: nejsou demonstrace a stávky v astronomicky zadlužených státech zlověstným varováním? Spiknutí neschopných!

Převzato z blogu autora