Včera mi přišel zase dopis. Pan inženýr Tenaten, znalec z oboru rady porady z jisté konsultační firmy pojmenované podle starověkého netvora, mi v něm nabízí zázemí prestižní firmy a závratné nevratné dotace pod titulkem “Nejsnazší cesta k dotacím...”.
Předevčírem mi volala jiná firma, potřetí. Chce se se mnou sejít na presentaci určené speciálně pro naši ulici, kterou jsem před měsícem nestihl, a kde nám, obyčejným smrtelníkům prý poradí, jak dostat od státu co nejvíc peněz na dotacích, přídavcích, slevách a jiném podmazání.
Vypadá to, že stát i nadstátí se mohou přetrhnout, aby se rozdaly. Jsou tak štědří, že z toho vzniklo zcela nové průmyslové odvětví. “Těžba dotací” se zřejmě stane nejperspektivnějším a velmi vyhledávaným oborem na univerzitách po celé Evropě. Značka pro titul ještě není jistá. Proslýchá se, že to může být “psst” (prospektor sociálního státu) před jménem, nebo “kmtj” (kdo maže ten jede) kdekoliv kolem příjmení. Než se komis rozhodne, musíme se spokojit se standardními inži a magory.
Jsem-li prý stabilní, mám-li prý historii a budu-li prý investovat do rozvoje své společnosti, mohu se prý ucházet o žvanec z koláče 1,4 miliardy korun ve výši až tří melounů. V případě neúspěchu mne to bude prý stát jen patnáct klacků..
Šmejdi! Co je vám do naší historie, my tu vaši známe. Nechte nám naše peníze!
Nedivím se, že je tu tolik nestabilních, když jsou všechny cesty tak snadné. Do pekel ty nejsnazší.