Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

No jo, když ono je to takové krásně chytlavé,

 to komunistické učení - nebude nespravedlností, všichni se budou mít dobře, všichni budou ušlechtilí a přičiňovat se o zdar společného díla - já to vstřebával třeba v jinak docela slušných scifi Mlhovina Andromedy od Jefremova a Poledne XXI. století a dalších souvisejících od bratří Strugackých. A chybí-li někomu vzdělání a životní zkušenosti - což jsou atributy mládí spolu s pubertální revoltou proti světu dospělých, radikalismem a černobílým viděním světa, lze pubescenty a postpubescenty aspoň částečně oblbnout jen to fikne. Ale nejpozději do pětadvaceti by se měli probudit z obluzení.

Naštěstí mne zajímala letadla a létaní; měl jsem tudíž povědomost (již co pachole počátkem 60. let) o našich letcích z RAF a o tom, jak s nimi komunisti zacházeli. A taky vyšel jeden den Ivana Denisoviče - vzpomínám si, že jsem si původně myslel, že jde o utrpení revolucionáře na Sibiři v carském lágru (bylo mi cca 15 a o surovém útlaku carismu a vládě bouržoazie vlastním nás ve škole učili imrvére furt a pořád dokola), ale pořád mi něco nesedělo, až mi došlo, že je to komunistický lágr. No a osmašedesátý a devětašedesátý převýchovu definitivně završil - měl-li jsem iluze o komunismu byť i reformním, Dubčekově, přišel jsem o ně.

A teď potkávám mladé salónní levičáky - když sametově padl bolševik, byli čekateli na jesle, pochopitelně si nic nepamatují, kulové vědí a blábolí o sociálně spravedlivé společnosti, jakož i vykořisťování a útlaku, které jest odstraniti nejlépe v duchu marxismu, ovšem říznutého bezbřehou svobodou anarchie (inu když chybi vzdělání ...). Mám zajímavou zkušenost - tito blábolivci jsou nezřídka ještě postiženi nazelenalostí, někdy dost radikální. A ještě - téměř výhradně jde o nezaměstnané vyučence a studenty humanitních oborů VŠ.