Jedním z největších problémů dneška je jakási zvláštní frustrace a s ní spojená nenávist. V této souvislosti opomíjím pro tento text stále stoupající projevy rasismu, který je v naší společnosti latentně přítomen, mimo jiné také jako důsledek šíření xenofobie v dobách totalitních (každý, kdo je jiný, je podezřelý).

Jde o to, že vládnutí v této zemi postrádá tolik potřebnou míru tolerance. Jako by prvky třídního boje setrvávaly. Opozice (ať je prezentována jakoukoli stranou) nemá pro své politické soupeře naprosto žádné pochopení. Alespoň v jejích veřejných vystoupeních, i když víme, že strany tzv. pravice a tzv. levice jsou schopny mezi sebou provádět nejrůznější pokoutní politické a ekonomické obchody (viz rozdělování funkcí v parlamentních výborech aj.).

K všeobecné nenávisti se přidávají různá hnutí založená jedinci s přehnanými ambicemi a s mesiášskými sklony, které se pod pláštíkem zachránců demokracie a skoncování s korupcí hodlají v budoucnu podílet na tomtéž, co dnes vyčítají klasickým politickým stranám.

Ono nebezpečí, že nastane autoritativní vládnutí (jedno zda ve prospěch té či oné skupiny nebo strany), je dnes velice aktuální. Tento způsob je ovšem zásadním ohrožením svobody a demokracie pro nás všechny. Přitom se dnes spolu soupeřící strany nejsou schopny dohodnout na společných základních prioritách. Kdyby se jejich představitelé ocitli u lékařského vyšetření dle známé básně Jiřího Wolkera U rentgenu, bylo by lze s jistou nadsázkou použít i básníkova slova, pokud by vyšetřovaným nebyl chudý dělník, ale některý z většiny našich politiků. Pamatujete?

To není Faustova jizba a duše zde nevchází v prokletí,

to je Roentgenův přístroj s magickou krásou XX. století,

ultrafialové paprsky pronikají tu maso, svaly a blány,

lidské tělo se zde otvírá jak dopis zašifrovaný,

neboť dnes tělo je duše a na něm psáno jest,

zda člověk se narodil pro štěstí anebo pro bolest.

"Pane doktore, tak těžko mi je,

jako bych v prsou olovo měl a zmije.

Otevřte tělo mé paprsky zářivými

a povězte, co vidět mezi nimi!"

........

"I tuto tíhu, lékaři, já znám.

Však hlouběj, ke dnu, tělo prosvěťte mi!

Nejtěžší břímě naleznete tam.

Sotva je unáším. A jsem si jist,

až vypadne, že rozkymácí zemi."

"Nejhlouběj, chudý, vidím nenávist…

V dnešním Německu proti sobě stojí jako političtí soupeři křesťanští demokraté (CDU/CSU, 42 % preferencí) a sociální demokraté (SPD, 26% preferencí). Sociální demokraté si v tomto roce připomínají významné výročí svého založení. 150 let od doby, kdy 23. května 1863 založil Ferdinand Lassalle Všeobecný německý dělnický spolek, v roce 1890 přejmenovaný na německou sociální demokracii. Její dlouhé dějiny jsou výrazně spojeny s bojem za demokracii a svobodu. Při celostátních oslavách tohoto výročí nechyběla ani kancléřka Angela Merkelová (CDU/CSU). V den oslav napsala v deníku Leipziger Volkszeitung, že tato strana je "bojovným a nepoddajným hlasem demokracie v Německu" a že pro ni nemá jiná slova než respekt a uznání. Dovede si představit, že by se něco podobného mohlo stát například mezi Zaorálkem a Kalouskem, nebo mezi Nečasem a Sobotkou?

A tak jedni sní o tom, jak zcela rozdrtí soupeře, druzí jak zlikvidují všechnu stávající politickou pakáž, která za nic nestojí, další dvě strany, hlásící se formálně k pravici, mezi sebou soupeří a do toho se zamotávají síly, jimž se dostalo části politické moci vlastně marketingovým podvodem. A nad tím vším si mnou ruce v předtuše zítřejších zisků ti, s nimiž se původně vůbec nepočítalo.

Jak to všechno hodnotit? Dvě základní politické strany, které by v normální demokracii mohly fungovat jako již například zmíněné strany v Německu, jsou pro samé soupeření mezi sebou docela vyčerpány. V současnosti se v následujících volbách, ať již budou předčasné či řádné, dá očekávat velmi silné vítězství jakési nové Národní fronty, které jistým způsobem podpoří i současný prezident.

Co to bude znamenat? Nic, než to, že v některých věcech bude třeba začít znovu. Máme pro to všechny předpoklady. Slušné základní zákony, jsme členy evropského společenství, členy NATO, máme svobodu shromaždování, svobodu slova, nic, co by bylo proti demokracii. Naopak. A pokud bychom byli tlačeni do kouta, můžeme využít všech nástrojů k tomu, aby se tak nestalo. Jak jsme na tomto místě konstatovali v minulém čísle. Jedině rozvíjení občanské společnosti může být cestou ven z marasmu, který vznikl především díky naší nepřipravenosti, našim neznalostem a také naší nezkušenosti.

Bohužel, mnozí politici prezentují občanům dnešek jako kapitalismus. Ten tady přátelé ve skutečnosti ještě nikdy nebyl. Zatím se jedná o vylepšený systém bolševického nazírání na svět, který je navíc poznamenán tím, že sice již neexistuje socialistické vlastnictví, ale zrovna tak nejsou skuteční demokratičtí vlastníci. Tedy jsou, ale zatím v malém počtu. Zbohatlíky do toho nemůžeme počítat.

Do dalších dnů bychom si tedy měli přát, abychom se méně bavili a více přemýšleli, aby se více kultivovala naše politická scéna a aby občané byli více ochotni se angažovat ve věcech veřejných. To je jediné možné řešení problémů doby. Jinak se iniciativy ujmou jiní. Už to téměř začalo.