Vždycky, když si člověk myslí, že už ho nemůže nic překvapit, následuje šok. Tím posledním pro mě byla zpráva o trestním oznámení na Zdenu Mašínovou ml., sestru slavných bratrů Ctirada a Josefa.

Čtu – a nevěřím svým očím. Trestní oznámení, evidentně politické povahy, podaly dvě komunistky - ženy (v tomto ohledu horší komunistů - mužů). Kdyby se mi ten výraz tak nehnusil, napsal bych, že té hanebnosti se dopustily dvě soudružky. Marta Semelová a Marie Nedvědová.

Nejen hanebnosti. Také obludnosti, drzosti, opovážlivosti. Poslankyně strany, která není ničím jiným než pohrobkem partaje, za níž jsou stovky popravených, tisíce mučených, nespočet zničených životů a osudů, potoky krve a nepopsatelná velikost lidského utrpení, jsou natolik nestoudné, že si dovolí udělat něco tak odporného, jako zažalovat ctnostnou ženu za vyjádření názoru.

Zdena Mašinová ml. udělala to nejpřirozenější, nejsprávnější a nejlidštější, co udělat mohla – podpořila své bratry v jejich boji proti totalitě slovem sestry, která z důvodu fyzického handicapu nemohla udělat víc. To je zřejmě soudobým neostalinistkám cizí. Nikoli náhodou: to v komunistickém vidění světa bylo považováno za správné, aby se děti zříkaly svých buržoazních rodičů a sestry bratrů v odboji proti totalitě.

V uších mi zní slova o schvalování atentátu (na Heydricha) a děsivá spojitost s tím, jak Semelová s Nedvědovou své trestní oznámení pojaly – Z. Mašínová ml. se dle nich provinila podobným schvalováním (odbojových akcí svých bratrů a ostatních členů skupiny).

Dlužno dodat, že v tom případě by měly obě dámy podat trestní oznámení na tisíce občanů ČR, premiérem Nečasem počínaje a autorem tohoto textu konče – prakticky na každého, kdo se při diskusích o Mašínech a spol. postavil názorově na jejich stranu.

Ano, zavinili jsme si to sami. V čase Sametu 89 jsme nebyli jako oni – a tady máme odpověď. Nejděsivější z děsivých.

Těmto komunistkám (není důležité, zda jsou v KSČM obě dvě – nejde o členství, ale o způsob myšlení členek zákonodárného sboru) nestačí, že využívají všech výsad polistopadového uspořádání. Pravda, v mnohém nedokonalého, ale svobodného a demokratického. Místo aby se denně kály a prosily oběti gottwaldovského teroru a jejich pozůstalé za odpuštění, jsou natolik nestoudné, že udělají ten nejodpornější mravní striptýz.

Jejich čin lze právem označit výrazem – rudý hnus.

Proč tak příkrá a ostrá slova? Proč taková erupce rozhořčení?

Otázku musíme hledat ve smyslu akce obou poslankyň. O co jde tomu, kdo podává trestní oznámení? V této kauze si nedělejme iluze: o to, aby podezřelá osoba byla obviněna, odsouzena a skončila ve vězení. Tedy aby justiční systém demokratického režimu udělal se Zdenou Mašínovou ml. to, na co si v 50. letech netroufli ani tehdejší bolševici.

Je tu ale ještě jeden důvod, proč se se Zdenou Mašínovou veřejně solidarizovat. Tím důvodem je Zdena Mašinová st. - její matka.

K dokreslení toho, jaké myšlenkové úrovně dosahuje úsudek poslankyň Semelové a Nedvědové připomeňme:

Komunistická justice, když její a východoněmecké mocenské orgány prohrály boj o dopadení bratří Mašínů a Milana Paumera, se tím nejpodlejším způsobem pomstila na nevinné ženě, matce Ctirada, Josefa a Zdeny Mašinových. V pětapadesátém ji, navzdory těžké nemoci, odsoudila k 25 letům žaláře a v bolševické věznicí pak nechali doslova chcípat (omlouvám se za ten výraz) s rakovinou střev – až v červnu následujícího roku smrt učinila konec jejímu utrpení.

A kolik takto neviných v komunistických žalářích a pracovních táborech skončilo, trpělo, bylo zbaveno svobody a mnohdy i života?

A čím se Zdena Mašínová ml. provinila? Postavila se na stranu těch, kdo našli odvahu a proti tomuto nelidskému systému vystoupili. Stejně jako jejich otec, tehdy pplk. Josef Mašín st., našel odvahu vystoupit proti zlu nacistickému a zaplatil za to životem.

Marto Semelová a Marie Nedvědová: V podání trestního oznámení vám zabránit nelze. Co ale lze, je poslat vám po internetu vzkaz: Styďte se!!!