aneb Zkouška z dodržování zbožných zásad

Kolega Petr Andrle uveřejnil na NP článek Neblahé dědictví, na které neustále narážíme. V zásadě má pan kolega pravdu v tom, že bychom neměli zapomínat na naše významné krajany, ať mluvili, jak chtěli. Kdo dneska ví, jaký jazyk používal Jan Brokoff, který pocházel ze Slovenska ze skupiny karpatských Němců?

Ono ač se to na první pohled nezdá, tak nějak vychází jeho článek z biblického pátého přikázání "Cti svého otce a matku svou". Přičemž se tak nějak dnes rozumí, že budeš ctít i další své předky v obecnější rovině. Zároveň se pak v textu v konotaci cituje deváté přikázání "Nepromluvíš křivého svědectví" ve smyslu "podáš poctivé svědectví o jiných".

A závěrem, protože Češi jsou sice známi jako ateisté, ale neustále sami sebe a své krajany zkouší z dodržování zbožných zásad, naleznete v jeho textu i uplatnění části z "Kázání na hoře", a to závěrečnou větu této části tzv. zlaté pravidlo: (7, 7-12) "Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy jednejte s nimi; v tom je celý Zákon, i Proroci." Myslím, že se budou mnozí "škubat" s těmi přirovnáními a vykřikovat, že jsou ateisté, ale zeptejte se jich: Souhlasíš s tím že "nepokradeš", "nesesmilníš", nepožádáš manželky bližního svého"? A 99 % lidí odpoví, že samozřejmě souhlasí. Muslimové podle Koránu klidně mohou nevěrci lhát a okrást ho, hinduisté se většinou domnívají, že taková vdova je "obecně použitelná", když už se nedá s mrtvým manželem upálit, což bylo nejlepší, a tak.

Články pana Andrleho jsou podle mne takový určitý druh "kázání". Ovšem kázání není jen tak něco. Proto na to katolíci studovali. Je to složitá věc. Třeba v jeho článku.

Obávám se, že v něm v zásadě nejde ani tak o neblahé dědictví totality, o kterém autor říká: "Totalitní komunistické systémy za sebou nenechaly pouze miliony mrtvých." Ony také zanechaly " miliony přetržených osudů a bohužel i falešných představ, hlavně "Západu" o "Východu".

K "Západu" v tomto případě lze počítat i naše krajany, rozeseté po celé zeměkouli. A mnozí z nich čtou Neviditelného psa. A tak když si přečtou krajané věty typu o "hrubě snížené vzdělanosti … našeho národa", v zahraničí dlící našinec si řekne: "Zaplať pánbůh, že jsem odtamtud utekl!" A i místní, poněkud duševně línější čtenář se utvrdí v tom, co do něj perou už dvacet let české noviny a televize. Není hnusnějšího a upadlejšího, nemorálnějšího a nevzdělanějšího národa na světě než tihle Češi. Říkali to v televizi!

No a když to napíše pan Andrle, to je přeci vzdělanec a vzdělaně i vypadá na fotografii, ten to musí vědět nejlépe. Řeknou si v Austrálii, Kanadě, ale i v Ostravě.

Je však daleko lepší podívat se na fakta, přestože stále platí ono staré heslo: "Pravda vyděsí!". (Myslím si, že na prezidentské vlajce je to vyšité nějak s chybou.) Takže hurá na fakta. Autor praví:

…tak jsme například v jisté době "vymazali ze světa" vynikajícího světoznámého architekta Leopolda Bauera (1872-1938 […] Stejný osud stihl […] malíře [... ] Josefa Maria Olbricha (1867 – 1908)... světově... ceněného architekta Josefa F. M. Hoffmanna (1870 – 1956). Jeho tatínek byl v tomto městě dokonce 36 let starostou. Dům, v němž několik staletí bydlili jeho předkové, jsme mu po roce 1945 znárodnili a usídlila se v něm místní organizace KSČ. Budova chátrala a vnitřní vybavení se ztrácelo."

Svatá pravda! Kdysi. Jenže kdysi není dnes. Takže dnes takto "podané informace" jsou nejen "malá nepravda", ale docela velký nesmysl.

Ono by přitom stačilo doplnit článek o tom, co je dnes, a ne jen morálně kázat, co bylo před šedesáti lety. A protože i moji předci žili staletí v Brtnici, tak tohle jsem jen tak nepřehlédl. A aby nebyla hanba na rodácích, jdu hledat odpovědi. To, co mi říkal bratranec Václav a různí další příbuzní, je úplně jiná skutečnost, ale ta nebude bez podkladů vypadat důvěryhodně. Půjdeme tedy na věc!

Podíváme se nejprve na rodný dům Josefa F. M. Hoffmanna v Brtnici, jak vypadá dnes.

Jak sami vidíte, dnes rodný dům Josefa Hoffmanna není žádná zřícenina vykradená Čechy – v tomto případě Moravany, ale dům rekonstruovaný podle památkářské zásady o zachování kulturního dědictví předků. A je to pobočka Moravské galerie. V krásném opraveném domě je stálá výstava plná prací slavného rodáka. Dovnitř se můžete podívat, když si kliknete dole na obrázky. Úřední text bych doplnil několika poznámkami.

Již v roce 1968 se našla v Brtnici skupina nadšenců památky Josefa Hoffmanna, hlavně pan učitel František Lichka. Ve Vídni narozený Lichek využil svých známostí v Rakousku. Nebylo to jednoduché. Hoffmann totiž i tam upadl v zapomenutí a až později se začala jeho sláva obnovovat. Dalším nadšencem byl pak MVDr. Rudolf Hlávka a další brtničáci. Převratný byl rok 1990, kdy přijel do ČR Ing. Jan Tabor, český emigrant z Rakouska. Natáčel pro ORF TV 2 film o významných rodácích: Leopoldu Bauerovi, Adolfu Loosovi a právě o Hoffmanovi. Spoluprací s pamětníky vznikl krásný film. Rakouské muzeum užitého/současného umění MAK ve Vídni uspořádalo v roce 1992 v Hoffmannově domě v Brtnici velkou výstavu ze svých nádherných sbírek pod názvem "Barokní Hoffmann".

Pak se do věci vložila paní Eliška Nosálová. Místní knihovnice. V příběhu velice důležitá dáma. Se skupinou nadšenců změnila směr a myšlení lidí.

Za pomoci místních i zemských úřadů město Brtnice požádalo, aby byl dům převeden na obec. Architekti Hrůša a Pelčák vypracovali projekt a začaly se shánět peníze. Miliony. Nakonec pomohla dotací agentura strukturálních fondů EU SAPPARD a ministerstvo kultury ČR. Město Brtnice si na doplatek realizace muselo vypůjčit. Mimořádně zdařilé restaurování domu včetně dobových výmaleb na stěnách bylo dokončeno v roce 2003.

Paní Nosálová za pomoci kulturního rady rakouského velvyslanectví kontaktovala firmy, které "dělají Hoffmanna", a nakonec všichni pomohli. Muzeum dostalo jako výstavní exponáty od fy Lobmeyr stolní lampy WOKA, ukázky textilií od firmy Backhausen, porcelánka z Augartenu zapůjčila servisy. Nábytek "podle Hoffmana" věnovala do čtyř místností fa WITTMANN – Möbel. Brtnice spolupracuje s MAK - Österreichisches Museum für angewandte Kunst/ Gegenwartskunst.

Ale nejsme ještě hotovi s napravováním "obecně oblíbených omylů", jak je pojmenovával spisovatel Josef Nesvadba. Další text je totiž nejen přímo ukázkou neinformovanosti.

Autor píše: "A kousíček od Bruntálu je obec Široká Niva. [...] Když se Skrbovice ještě jmenovaly Schreiberseifen, byla to samostatná obec. [...]. Bruntál si letos připomíná 800 let od nabytí městských práv, [ …] kdybyste se zeptali, kdo to byl Rudolf Koppitz, to už by vám neřekl vůbec nikdo. A přitom po Evropě putují výstavy jeho nádherných fotografií, před pár lety vydala Vídeň katalog […]. Ve Vídni by vám řekli, kdo to je. V Bruntále nikoli, jenže oni to nevědí (nebo nechtějí vědět?) ani v Praze."

Tak jako je to, s těmi "údajnými nevzdělanci" a nekulturním národem ve vztahu k fotografu Koppitzovi skutečně?

Kdyby si autor laskavě kliknul na odkaz ve Wikipedii, zjistil by, že o dílo slavného fotografa pečuje Moravská galerie (viz).

V Muzeu právě probíhá velká výstava jeho díla. První monografická výstava je doprovázena katalogem podávajícím ucelený přehled celoživotního díla autora. Katalog připravila rakouská historička fotografie Monika Faber. Dále informace zde.

Cituji: Rudolf Koppitz (1884-1936) je jedním z nejvýznamnějších rakouských umělců českého původu. Patří mezi význačné autory tradicionalistické "umělecké fotografie", kteří si oproti dobově aktuálním avantgardním výbojům podrželi četné reminiscence na secesi a symbolismus. Nejvýznamnější jsou jeho inscenované, často mnohafigurální akty plné symbolických odkazů, ale pozornost si zaslouží také jeho krajiny a fotografie ze života venkovských obyvatel. Jeho první monografickou výstavu v Čechách, doprovázenou také katalogem […] můžeme právem řadit na přední místa i v rámci dějin české fotografie [...]. Výstava vznikla ve spolupráci s Photoinstitut Bonartes, Wien.

Aby byly informace kompletní, tak jen dodám, že výstavou Rudolf Koppitz vás provede kurátorka Petra Medníková.

Vstupné na výstavu 80 Kč, snížené 40 Kč, rodinné 170 Kč (pro rodáky – to je oblíbený způsob jak dostat na výstavy rodiče s dětmi - jde o "set": 2 vstupenky pro dospělé a 2 pro děti), skupinové výpravy 30 Kč/os. Výstava probíhá v Brně v Pražákově paláci MG, Husova 18. Otevírací doba výstavy st-ne 10-18 h, čt 10-19 h.

Takže, porovnejte si, dá se říci "báje" v kázání pana Andrleho: "Již v roce 1929 zaznamenala jeho existenci Encyclopedia Britannica, zatímco v žádném českém uměleckém slovníku nebo encyklopedii není jeho jméno dodnes" se skutečností.

Nelistoval jsem ve všech uměleckých slovnících, ale autor zřejmě vycházel z mnoha informací z české Wikipedie a na ní to heslo uvedeno je. A oblíbenost a kvalita Wikipedie je podle všech zkoumání dnes vyšší než v Encyclopedia Britannica.

Kolega Andrle se zajímá o naši vlast. A naši morálku. To je dobře. Ovšem jak se mi zdá, stalo se mu to, co se stává. Je přesvědčen, že svět je nutno zlepšit. Neb lidi jsou banda, "kradou a souložej". A hledá pro tento názor zdůvodnění. V nedokonalosti lidské. V tomto případě české.

Ostatně není v tom sám Naše šílená media mu tom zdatně pomáhají. Proč?! Značná část českých novinářů a komentátorů se domnívala, že když jsme tak krásně zvládli tu "sametovou revoluci", že jim bude po roce 1989 ležet svět u nohou. Oni budou ti nejdůležitější a nejobletovanější… a ono nic. A tak mnozí zapškli a narostly jim jedovaté zuby a jedovaté myšlenky. To se stává. Když něco nevyjde. A tak se ani nelze divit jejich výtvorům jakoby dokazujícím jejich genialitu a odhalujícím "ubohost" toho českého národa. Co je nechce a nechce uznat za genie.

P.S. Jen ještě k poslednímu článku pana kolegy na NP: "Kéž bychom více dbali odkazů našich předků". Předstírat že první republika byla ráj a všichni její politici a muži "října" morální giganti, znamená,když kolega promine, idealizovat si dějiny. Pravda je taková, že Masaryk uplácel politiky, agrárníci předvedli "lihovou aféru" s miliardovými podvody, ve spolupráci s Rakouskem se ve velkém kšeftovalo "bez daně" s uhlím (obdoba dnešních kšeftů s naftou a benzínem, dokonce s partnery ze stejných států, že), legionářský generál Gajda, český nacionalista – původním "echt" českým jménem "Rudolf Geidl" - osnoval převrat atd. Více naleznete na webu ČT24.

Stále a stále se mudroslovně opakuje stará teze o "starých zlatých časech". Kdy byla morálka, spravedlnost a vůbec bylo "fšecko lepčí".

Tuhle jsem se stavil po cestě autem v jedné hospodě - dnes restauraci - na oběd a tam měli na stěně geniální heslo: "Pamatuji si, že ten dnešek, co stojí za hovno, bude už za krátkou chvíli ´starými zlatými časy´."