Na českých jezech se v průměru utopí 20 lidí ročně

Ze zhruba 2000 jezů v naší zemi je jich přibližně stovka (podle serveru Nebezpečné jezy 101) skutečně nebezpečných. Přestože se ale na nich ročně utopí v průměru 20 lidí a další mohou být zdravotně poznamenáni na celý život, situace do současné doby jako by nikoho z odpovědných nezajímala. Tedy nezajímala soukromé ani státní vlastníky jezů, ale ani kraje, na jejichž území se nebezpečné jezy nacházejí.

Nevyhovující stav se po řadu let víceméně neúspěšně snaží napravit společnost Vodácká škola záchrany spolu s hasičským záchranným sborem, neboť právě hasiči jsou při záchraně tonoucích sami častými oběťmi nebezpečných jezů. Nesmyslný stav, kdy především zástupci vodáků chodí s prosíkem po krajích nebo po příslušných povodích a shánějí peníze na zabezpečení majetku, který má konkrétního vlastníka, a který by se tedy o něj měl s péčí řádného hospodáře starat, se ale možná začne postupně měnit. Právě státní podniky Povodí, které mají ve správě většinu evidovaných nebezpečných jezů, slibují alespoň částečnou nápravu. Ta by měla v prvním kroku spočívat v instalaci varovných cedulí v místech skutečně nebezpečných jezů, a to ještě v průběhu letošní sezony. Zdánlivě alibistický krok přitom svůj význam má -stále početnější vodácká veřejnost zahrnující ve své většině vodácké amatéry nedokáže za současného stavu ani rozpoznat, jak rizikový příslušný jez je a jak se při jeho zdolávání chovat.

Nejde vůbec o zanedbatelnou komunitu. Podle odhadů na základě množství vypůjčených lodí a míry využívání doprovodných vodáckých služeb sjede v ČR každoročně nějakou z řek tři čtvrtě milionu lidí, kteří představují vodácký byznys v hodnotě hodně přes miliardu korun. Nejen proto je velmi žádoucí, aby se část z těchto peněz vracela do vody v podobě servisu pro vodáky, zejména pak v zabezpečení jezů.

Rizikové jezy přitom není nutné okamžitě přestavovat - jedna taková akce vyjde na zhruba deset až dvacet milionů korun a tolik peněz není v současné době k dispozici. Naopak instalace záchranných prvků, jako jsou madla, záchranné kruhy či lana, vyjde i se zpracováním projektu a statického posudku na zhruba 200 tisíc korun na jeden jez. Veškeré nebezpečné jezy v ČR by tak bylo možné alespoň takto zabezpečit prostřednictvím obsahu tří krabic od vína, jak se v současné době v ČR také některé investice přepočítávají. Přesto je jediným funkčně zabezpečeným jezem Štemberk, především díky dotaci Středočeského kraje, loni byl zabezpečen také jez v Radošově, jenže právě v tomto případě se vyplýtval dvojnásobek potřebných finančních prostředků (400 tisíc korun) s tím, že se předchozí riziko jezu nijak významně nesnížilo. V současné době se pracuje ještě na jezu v Řepčíně - a to je vše.

Tlak vodáků a hasičů ale začíná přinášet první plody. Podniky Povodí by totiž měly vůbec poprvé zpracovat metodiku a systém zabezpečení "svých" jezů a postupně jejich rizika odstraňovat. Skutečností ale je, že plánovaná metodika fakticky nahrazuje jednu z mnoha děr v tuzemských zákonech. Jde zejména o stavební, případně vodní zákon, z nichž ani jeden nestanovuje žádné standardy bezpečnosti jezů, a to ani odkazem na nějakou prováděcí vyhlášku. Opravdu systémové řešení tak spočívá v novelizaci některého ze zmiňovaných zákonů, přičemž právě "otevřený" stavební zákon k tomu dává optimální příležitost. Není jistě nutné zahlcovat základní zákon detaily týkajícími se tak specifických staveb, jako jsou jezy - lze ale jistě iniciovat vznik vyhlášky, která by příslušné standardy jejich bezpečnosti specifikovala.

Také vodní zákon je v legislativním procesu, takže aktuální možnosti na legislativní nápravu jsou hned dvě. Základním cílem přitom musí být povinnost všech, kteří budou někdy stavět nějaké jezy (to jsou dnes zejména soukromí investoři), dodržovat takové zásady, aby stavěné jezy nebyly nebezpečné. Stejně tak by bylo zapotřebí zakotvit do podmínek rekonstrukcí stávajících jezů povinnost je dostatečně zabezpečit.

Neexistence legislativy chránící před nebezpečím nejenom vodáky, ale i záchranné složky společnosti, je jedním z mnoha paradoxů současné doby. Zůstaneme-li u vody, pak současná legislativa v praxi chrání více ryby než lidi. Odborné komise tak posuzují například zabezpečení rybích přechodů, které samy o sobě mají vlastní předpisy. Lidské vodní přechody, respektive přejezdy přes jezy, ale takovou péčí neoplývají. Není něco špatně?

LN, 11.6.2012

Autor je agrární analytik