Helen Andrewsová je spisovatelka a napsala knihu o feminizaci společnosti. Za oceánem vzbudil velkou pozornost její článek o tom, jak nucená diverzita v některých oborech ohrožuje samotné základy svobodné společnosti.

Článek Helen Andrewsové vyšel v říjnu loňského roku v časopise Compact. Píše v něm:

Konsenzus versus rozkazy

Dynamika ženských skupin dává přednost konsenzu a spolupráci. Muži dávají svým kolegům rozkazy, ale ženy pouze navrhují a přesvědčují. Jakákoli kritika nebo negativní pocity, pokud už musejí být vyjádřeny, jsou zabaleny do několika vrstev lichotek. Výsledek diskuze je méně důležitý než fakt, že diskuze proběhla a každý se jí mohl zúčastnit. Největším rozdílem mezi skupinou mužů a žen je postoj ke konfliktu. Muži jej vedou otevřeně, zatímco ženy se snaží za pomoci zákulisních akcí vyšachovat nepřátele.

Nemíchejte věci dohromady!

Muži jsou oproti ženám většinou lepší v „oddělování věcí“. Politická korektnost je z velké části rozšířená neschopnost oddělovat některé věci od sebe. I v minulosti měli například lékaři své názory na palčivé politické otázky doby, ale považovali za profesionální, aby je oddělovali od výkonu svého povolání. Po feminizaci zdravotnictví je běžné, že lékaři nosí odznáčky, kterými vyjadřují svůj postoj ke kontroverzním tématům, počínaje Gazou a konče imigrací. Jsou dokonce ochotni obětovat svoji profesionalitu na oltář politiky, neboť jsou schopni tvrdit, že protesty Black Lives Matter mohou pokračovat i během pandemických uzavírek, protože rasismus je mimořádným ohrožením veřejného zdraví.

Pozn. autora: Příklad dvou vědeckých studií z té doby zde.

Jeden válčí, druhý se stará

V roce 2014 vydala Joyce Benenson knihu, ve které se zabývala rozdíly v instinktivním chování mužů a žen, které jim během evoluce pomohlo přežít. Kniha nese název „Warriors and Worriers“ neboli „Válečníci a starostlivé“.

Podle její teorie optimalizovala evoluce chování mužů pro vítězství v boji. U žen naopak podpořila skupinovou interakci, která v maximální míře zajišťuje ochranu potomků. To by vysvětlovalo rozdílné chování skupiny mužů a žen při laboratorních experimentech, které autorka knihy popisuje.

Muži, kteří mají vyřešit nějaký problém, se napřed hlasitě pohádají, aby následně ve shodě implementovali řešení, které se jim zdá nejlepší. Skupina žen, která dostane stejný problém k řešení, stráví většinu času zdvořilými diskuzemi.

Válkou život nekončí

Cílem války bylo vyřešit spor mezi dvěma znepřátelenými kmeny. Život ale mohl pokračovat pouze tehdy, když byly oba tábory po urovnání sporů připravené na ně zapomenout. Proto se u mužů vyvinula schopnost žít v míru s někým, s kým ještě nedávno vedli válku. Ženám, podobně jako samicím u primátů, trvá urovnání sporů déle. Je to proto, že ženské spory byly typicky vedeny v rámci jednoho kmene o přístup ke zdrojům a byly řešeny spíše prostřednictvím tiché konkurence uvnitř skupiny.

Hrozba korektnosti

Hrozba, kterou představuje politická korektnost, může být malá nebo velká podle oboru lidské činnosti. Na univerzitních fakultách literatury již převládají ženy, ale dopad do praktického života je zanedbatelný. Možná nejvážnější dopad má politická korektnost v oblasti práva.

Každý člověk je závislý na fungujícím právním systému, ale ten nepřežije, pokud v něm bude pokračovat feminizace. Vláda zákona neznamená jen zapisování pravidel do paragrafů. Znamená také to, že pravidla jsou striktně dodržována, i když je výsledné rozhodnutí v rozporu s pocity soudce a vychází z něj vítězně strana, která je soudci méně sympatická.

Sexuální obtěžování

Feminizovaný právní systém se bude podobat pravidlům pro vyšetřování sexuálního obtěžování, která zavedl Barack Obama v roce 2011. Systém se řídil podle sepsaných pravidel, a proto se technicky jednalo o „vládu zákona“. Pravidla ale neobsahovala standardní pojistky pro zajištění spravedlivého procesu.

Obviněný nesměl být konfrontován s obětí nebo nesměl vědět, z jakého zločinu je obviněn. Chyběl klíčový koncept, že vina je určena posouzením objektivních skutečností souvisejících s domnělým činem, a ne subjektivními pocity ve zpětném pohledu. Pojistky proti zneužití procesu hledání pravdy byly zrušeny, protože autor nařízení sympatizoval s oběťmi, kterými byly většinou ženy.

Když Christine Ford obvinila kandidáta na post Nejvyššího soudu Bretta Kavanaugha ze sexuálního deliktu, který se měl odehrát před více než třiceti lety, lišil se v Senátu „mužský“ a „ženský“ pohled. Podle mužského pohledu musí Christine Ford alespoň dokázat, že v době před třiceti lety byl kandidát na soudce na stejném večírku jako ona, jinak jí nemůže být dovoleno, aby mu zničila život. Podle ženského pohledu byla dostatečným důkazem emotivní výpověď domnělé oběti.

Nepřirozený proces

Problémem není, že by ženy byly méně talentované nebo jejich způsoby komunikace horší. Problémem je, že ženský způsob interakce není vhodný k dosažení cílů, ke kterým byly společenské instituce vytvořeny. Když nebudou univerzity agresivně hledat pravdu během bouřlivých diskuzí, ale budou dávat přednost uhlazenému konsenzu, budou sloužit dobře svému účelu?

Moderní feminizace není výsledkem přirozeného procesu, ve kterém ženy překonávají muže. Je umělým výsledkem sociálního inženýrství a bez palce, který tlačí na jednu stranu vah, nepřežije.

Snadné řešení

Řešení přílišné feminizace je přitom jednoduché. Stačí zavést dřívější férová pravidla, podle kterých rozhodují schopnosti bez ohledu na pohlaví. Stačí zrušit pravidlo, že méně žen v nějaké skupině je výsledkem diskriminace. Stačí zrušit pravomoce, které mají v mnoha korporacích personální oddělení vedená ženami.

Autorka na závěr uvádí: Říkám to proto, že nejsem jen žena. Jsem také osoba s mnoha kontroverzními názory a nechci být umlčována, protože jsou kontroverzní. Jsem matkou synů, kteří v současné společnosti nebudou moci dosáhnout svého potenciálu.

Publikováno na serveru Sýr zdarma. Výběr, překlad, zkrácení, mezititulky autor.