„Koupil jsem si knot, snad mi přijde vhod ...“ je úvodní část textu dnes již legendární písně Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra, v níž prvně jmenovaný nakupuje různé věci s tím, že snad pro ně v budoucnosti najde využití.

Vzhledem k tomu, že já nejsem bohem obdařený textař Jiří Suchý, postupuji v životě zcela obráceně. Když mám potřebu, samozřejmě pouze ve smyslu komerčním, snažím se koupit věc, pro niž již využití mám. Tou věcí se naposledy stal „pressovar“, tedy stal kávovar na presso.

Jak jsem se rozhodl, tak jsem učinil, a autem odjel ze Sadské do 10 kilometrů vzdálených Poděbrad, kde jsem navštívil místní obchodní dům Tesco. Jako sice malý, ale pravidelný pijan jedné velmi silné a objemem dvojité kávy denně jsem zakoupil malé zařízení od firmy DeLonghi určené k výše popsanému účelu. Stálo těsně pod dvě tisícikoruny.

Mé prvotní nadšení však opadlo tehdy, když jsem zjistil, že k uvaření espressa potřebuje přístroj přes 15 minut a navíc ještě bez nezbytného přetlaku většinu vody vyfouká do hrníčku v podobě páry.

I vyrazil jsem opět do Poděbrad, abych vadný výrobek reklamoval (10+10= 20 km). Při sepisování reklamačního protokolu jsem se dověděl, že na vyřízení reklamace má dodavatel jeden měsíc. Po dobu opravy jsem byl opět odkázán na relativně pracnou výrobu egyptské kávy v mé staré mosazné džezvě z káhirského súku.

Po třech týdnech jsem z Tesca obdržel telefonickou informaci, že přístroj je již opraven, a tak jsem si pro něj do Poděbrad dojel (10+10= 20 km).

Nicméně po návratu do Sadské jsem ihned zjistil, že závada na zařízení odstraněna nebyla, takže jsem se následující den autem opět vydal do Tesca. (10+10= 20 km).

Když jsem ani po 30 dnech nedostal o stavu mojí reklamace žádnou informaci, rozjel jsem se popáté do poděbradského Tesca. (10+10= 20 km).

Milé dámy v informacích se mnou sice soucítily, ale za dané situace už nemohly udělat nic jiného než zavolat vedoucího. Ten nakonec rozhodl, aby mi byly vráceny peníze. A tak jsem stál před Tescem v Poděbradech s částkou určenou k nákupu espressa v kapse.

Jak napsali Šimek s Grossmannem: „Tomu říkám koloběh života, toho se měl dožít Darwin!“

Škoda, že jsem si místo espressa nekoupil raději knot. Ušetřil bych přes 600 korun na prokazatelných cestovních nákladech a spoustu neproduktivně využitého času. A navíc bych pro něj možná nějaké smysluplné využití nakonec přece jen našel. Třeba by se uplatnil ve svíčkové, co já vím?