Jednoho dne jsem se strašně rozčílil. Bylo to minuly týden, když naprosto nezodpovědně padla česká vláda.

Ještě o týden dříve jsem na jednom širším meetingu vysvětloval svým kolegům, kteří pochází téměř ze všech zemí euroatlantické civilizace, že Česká republika už dávno není součástí východního bloku, a skutečnost, že jsme se jako jedna z mála zemí vyhnuli finanční krizi, že nejsme předlužení, nejsme rizikově přezávislí na cizích měnách, tento názor podtrhuje. Na politickém poli se naše země i přes počáteční nedůvěru nějak ujala úkolu předsednictví EU a minimálně nedělala ostudu, jak jí to bylo všemi předpovídáno, naopak ziskavala si i určitý respekt. To znamená, že jsme pozitivně překvapovali a mnoho Západoevropanů přehodnocovalo vůči nám svůj zaběhlý neutrální až mírně negativní postoj. Ano, naše ekonomika je otevřená a z historických důvodů jsme velmi závislí na cyklických průmyslových odvětvích, díky čemuž jsme náchylní k hospodářským krizím. Co se dá dělat, každá země trpí svým specifikem, takové karty jsme dostali a to nás nediskvalifikuje. A obyčejné handrkování politických stran, kdo má lepší recept na záchranu ekonomiky, nám do té doby moc neubližovalo. Díky velké míře otevřenosti naší ekonomiky nemají naši politici naštěstí na hospodářství velký vliv.

To vše platilo až do toho jednoho dne, kdy politická reprezentace (jak vláda, tak opozice) ukázala celé evropě úroveň české politické kultury. Ten den jsem radeji schovával hlavu do písku a snažil se vyhnout jakémukoliv kontaktu s mými evropskými a americkými kolegy.

Začal jsem přemýšlet, proč. Proč i přes to, že jsem se snažil v posledních letech vůči zapadoevropským kolegům vytvářet sebevědomý postoj a snad jsem v tom byl i úspěšný, se najednou musím cítit tak, jako by mě cosi stáhlo zpět do bahna české reality. „Sem patříš, jsi jen böhmische nevolník, který může o svobodě a demokracii jen snít.“

Proč, když je naše země schopna generovat spousty světových sportovců, úmělců, vědců, v poslední době i manažerů, podnikatelů a jiných,... proč nejsme schopni generovat také politiky světových formátů, na které bychom mohli být hrdí, tak jako jsme hrdí na jiné úspěšné Čechy v jiných oborech? V čem je chyba?

Tak jsem napsal článek o potřebě vzniku Charty 09, nabídl ho Neviditelném psu a pak jsem si jen užíval reakcí v následné diskuzi. Spoustu věcí jsem se dozvěděl, pozitivních i negativních, i když ten hlavní závěr, který jsem si z diskuze vytvořil, že důvod, proč náš politický systém negeneruje politiky světových formátů, je, že odmítáme o politické svobodě a demokracii dokonce i snít a raději volíme to naše pusté böhmische nevolnictví. Před sny se zavíráme, jako bychom měli strach, že by nás mohly nějak zotročit. A tak raději vstupujeme do otroctví přímo a dobrovolně, jsme hrdi na náš český ateismus a spokojujeme se s iluzí demokracie, za níž tušíme bezuzdnost, korupci a hloupost, ale řikáme si, že jinak to nejde, že takový je svět...