Šoumenství, jasné názory a silné emoce nechme populistům – my si dál pojedeme pozitivní energii

Pár hodin po vítězství Miloše Zemana nad Jiřím „Slušnost není slabost“ Drahošem vypsala Fortuna kurzy na příští volby. Nejlíp na tom je Václav Klaus ml., vsadit se dá i na Zemanova korunního prince Tomia Okamuru. Národně-konzervativní fronta pochopila princip většinové volby, dovede v ní odložit narcismus drobných rozdílů a neřešit, jestli se někdo hlásí k levici, nebo k pravici, hlavně když je proti uprchlíkům a neziskovkám. Proto nebude překvapením, když se podobný ranař probije do druhého kola. Koho v něm budeme volit my ostatní?

Doufám, že znovu někoho, kdo je víc než cokoliv jiného slušný.

Lidu blíže

Po dvou čestných prohrách by byla škoda přerušit tradici titulů konotujících noblesu. Na knížete a pana profesora by mohl navázat třeba monsignore. Voliči jsou sice v posledních letech naladěni antiestablishmentově, ale od toho jsou přece poradci, aby si s tím poradili. Jiří Drahoš například nevěřícím Jihočechům dokázal svoji lidovost stažením králíka. Srdce Ostraváků si lze napříště získat tím, že náš monsignore před novináři vytopí chatku z vlnitého plechu petkou vyjetého oleje. Vidíte – jsem jako vy!

Není sice pravděpodobné, že by kandidát vzešel z venkova, ale kdyby se to přece jen stalo, hra „znám vaše životy, čumte“ se dá hrát i naopak. Vesnický uchazeč může Praze a Brnu v týdnech před volbami ukazovat, že na eskalátorech stojí vždycky vpravo, do posilovny si bere dva ručníky a k zaparkování mu stačí místo o půl metru delší než auto. Bude to podobně přesvědčivé a nenucené.

Taková setkání s desítkami potenciálních voličů bude opět vhodné upřednostnit před televizními debatami pro miliony. Televize je pořád ještě nový vynález a není jasné, jak se osvědčí. Navíc kdyby v ní John F. Kennedy nevyškolil Richarda Nixona, mohl by si třeba ještě dnes hrát s prapravnoučaty.

Vlastu Buriana měli lidi taky rádi

Úplně se televizi bohužel vyhnout nedá – ale nenechejme se tím zbytečně vystresovat a lovme znovu mezi lidmi, kteří nemají žádnou zkušenost s vyhrocenou diskusí před nepřátelsky naladěným publikem. Nervózní brepty a přebrepty, že je protikandidát prezidentem dolních deseti milionů, nebo že nám v ČT fandí, ale nesmí to dát najevo, jsou přece roztomilé – stejně jako hlasování lístkem bez obálky, protože vás znervóznily fotoaparáty.

Další nesmyslně přeceňovanou vlastností kandidáta jsou jasné politické postoje. „Nevím“ je nové „Půjdeme ke mě, nebo k tobě?“ Stačí bránit ústavní pořádek, proevropskou a prozápadní orientaci a radši se moc nevrtat v konkrétnostech. Beznázorovost je dobré pohlídat si u poradců, v tom se tentokrát udělala trošku chyba, ale na výkon funkce to naštěstí nebude mít vliv.

Podobně přestřelený je názor, že by kandidát na vrcholnou politickou funkci měl v lidech vzbuzovat naději, hrdost nebo jinou silnou emoci. Zbytečně by se na něj pak lepili dobrovolníci. Řeči o lepších zítřcích a spravedlnosti smrdí komunismem, řeči o společném domově fašismem. Držme se hesla „Slušnost není slabost“ – je tak krátké, že se dá zasípat i v pauzách na nadechnutí, když vás neslušný kandidát topí v záchodové míse.

Nic nekončí, jedeme dál

Může se stát, že se do příštích voleb nepodaří naučit dost spoluobčanů kritickému myšlení, a slušnost kvůli tomu prohraje i do třetice. Ale kdo by si co dělal z Václava Klause ml. nebo Tomia Okamury na Hradě, ostatně třeba už bude s pomocí užitečných idiotů pod pirátskou vlajkou dávno po czexitu.

Hlavní je nakumulovat dostatek pozitivní energie, kterou by šlo využít k dalšímu politickému angažmá. Prezidentské volby jsou totiž především předkolo senátních voleb a crowdfundingová kampaň nových centristických politických hnutí, kterých není nikdy dost. A i kdyby ani to neklaplo, vždycky se můžete po této inspirativní zkušenosti uplatnit v reklamě na koupelny. Řečeno s Janem Plavcem: „Nedošel jsem takhle daleko, jen abych došel takhle daleko.“

(Aby bylo jasno: neposmívám se Jiřímu Drahošovi, ale neschopnosti našeho společného tábora generovat takové osobnosti a takovou kampaň, které by nepůsobily jako revival devadesátek, kdy hesla jako Zpátky do Evropy a Nejsme jako oni fungovala naposled. Před panem Drahošem smekám za odvahu, s jakou dokázal vykročit nad propast a téměř došlápnout na protější stranu. Až se někdy u nás v regionu potkáme, má u mě králíka.)

Převzato z magazínu Finmag.cz se souhlasem redakce