SPOLEČNOST: Naladil jsem rádio Vlast
Prohlášení nejistým hláskem předčítá Hitler v sukních, na pozadí velebně plyne Vltava z Mé vlasti. Ano, projev je skutečně zlomový, zalomil jsem se při tom humoristickém vystoupení v půli. Doteď mám trochu křeče. Díky za nevšední zážitek. Tady je malá ukázka:
Vážení přátelé, Češi
v době, kdy bývalý unionistický ministr čelí policejnímu vyšetřování a druhý podporuje pedofily, kdy socialističtí ministři kradou jak straky, vracejí do vysoké politiky komunistickou stvůru a ožebračují národ rozhazováním předvolebních milionů, v době, kdy větší váhu mají neartikulované projevy cikánských štváčů než slova historiků z Akademie věd, se nelze divit tomu, že se v Čechách kradou pomníky obětem nacistické zvůle a probíhá hon na čarodějnice stejný, jako předváděla ještě nedávno bolševická hydra. Jaký je rozdíl mezi tenkráte a dnes? Žádný. Státu stejně vládne rudá totalita. Kdybych se zeptala, kdo mohl poškodit památník, musela bych si odpovědět že to byl akt neonacistů proti českým vlastencům, neb každý, kdo zvedne hlas proti památce nacistického teroru, je neonacistou. Pane hejtmane, pane starosto, pane řidiči narychlo sehnané tatry či knížecí pane na Orlíku, vy nemáte jediný důvod nás špinit, jediné právo na nás útočit. Jsme to my, kdo má pravdu, kdo hájí právo a paměť národa, jsme to my, kdo teď má kladivo na neonacisty. A tím je vámi ukradený a znesvěcený památník.
Mohla bych teď dlouze mluvit o zákonných normách, které byly výše uvedenými popírači českých obětí neonacizmu porušeny (no fakt, řekla neonacizmu), ale to bychom odsud neodjeli do tmy. Přenechám tedy detailní popisy právníkům a těším se, že soudy ukáží, kdo je kdo.
Jen se pozastavím nad tragickou situací, kdy policie ČR perzekuovala našeho místního příznivce, který včera pouze ometal sníh z památníku, v domnění že ho chce poškodit, ale nechala, ba co více, asistovala po chvíli nato krádeži pomníku, na který se podle správního řádu vztahuje ochrana. To je Česká republika.
Ráda bych se ale v mém krátkém vstupu věnovala budoucnosti. A to nejen budoucnosti naší svobody občanské a národní, které jsou případným pokračováním totalitní vlády socialistů s komunisty ohroženy do té míry, že by nastal čas nových občanských nepokojů a sociálních dopadů, které by mohly vést až k občanské válce, ale také bych se ráda věnovala budoucnosti nejslavnějšího kamene novodobé české historie.
Národní strana se po zralé úvaze rozhodla věnovat tento čtyřtunový kámen cikánskému bardovi, Čeňkovi Růžičkovi, za jeho odvahu a odhodlanost, neb prohlásil, že je schopen ho sám odnést na vlastních zádech z původního místa určení. Věříme, že ho použije jako základní kámen na stavbu nového vepřína, který vystaví ruku v ruce všechny cikánské spolky svépomocí. Jinak kámen musí do roka a do dne vrátit.
Cikánští lobbysté jsou totiž jediní, spolu s několika málo pseudohumanisty, obraceči historie a pár členy vlády socialistické internacionály, kdo usiluje o jeho vyvlastnění na úkor například dětí v motolské nemocnici, kterým na oddělení padají stropy na hlavu.
V České republice je tisíce důležitějších míst, kde oněch osm set milionů bude chybět. A to byla celá podstata "projektu Lety". Vzbudit veřejnost a otevřít jí oči ve věci zlého nápadu. Diskuze o tom že v Letech nebyl koncentrační tábor, je diskuzí médií a nás nezajímá. Nepotřebují-li Lety náš památník, nepotřebují přeci žádný!
Tak a to je všechno. Tady artikulovaný projev o tom, jaký je rozdíl "mezi tenkráte a dnes" končí. Nebo vlastně ne, neboť hned po projevu přišel "rozhovor". "Redaktor" rádia Vlast hovoří aktuálně s paní předsedkyní. Předsedkyně vypráví veselým hláskem o té taškařici v sobotu v Letech. Vypráví i o "usnesení zemské rady ", že tedy "nejslavnější kámen novodobé české historie" darují panu Růžičkovi. I redaktor se dobře baví. "To je ovšem pikantní závěr pietního aktu. No uvidíme, jak si cikán Růžička poradí s darovací daní, ho ho ho."
P. S.: Kdybyste náhodou měli z projevu - tak jako já - pocit, že vlastenka Edelmannová by se především měla snažit aspoň dodatečně a tak nějak nad rámec dlouholetého studia zvládnout rodný jazyk, nebo že už zbývá jen k pozdravu prudce vztyčit paži a srazit podpatky, tak z tohoto omylu vás rádio Vlast vyvede. Pod titulkem "Kdo je Petra Edelmanová" uvádí krátký medailonek. Pěkně v něm o ní hovoří kamarádky z ekonomky i pořadatelé euroskeptického kongresu. Největší bombu ovšem svrhnul docent Jiří Schwartz, děkan národohospodářské fakulty VŠE a šéf Liberálního institutu. Do knížky o Petře podle rádia Vlast přispěl takto:
Nakonec jsem si ten zábavný pořad poslechl ještě jednou a vyrobil z něj empétrojky. Tady jsou: Edelmanová v Letech (edelmanova_lety.mp3, 0.8 MB) Kdo je Petra Edelmanová - medailonek z rádia Vlast (0.8 MB)
A ještě jedno P. S.: Teď zase chvilku vážně. Vlastenecké rádio tvrdí, že přesně to, co jste si právě přečetli, přednášela Edelmanová v Letech. Marcus Pape ten její proslov asi neunesl a začal hlasitě řvát. To já bych řval taky. Nejpozději u "neartikulovaných cikánských štváčů". Takže by mě nejspíš asi taky začali "vyvádět" vlastenci s páskami na rukávech. A asi bych se taky dostal na policejní služebnu k podání vysvětlení. Pro jistotu tedy policajtům vysvětlím, proč bych řval - hned, předem a dobrovolně. Je to jednoduché: kdybych neřval, musel bych se sám za sebe stydět.
