Máme s ostatními živočichy více společného, než si přiznáváme. Tak třeba jeden prvek chování rozhodně stojí za zmínku: pro obratlovce s dostatečně vyvinutým mozkem, kteří žijí ve větších společenstvích, je velmi důležité takzvané nakažlivé chování. Nejzprofanovanější druh nakažlivého chování je pochopitelně zívání - račte si někdy vyzkoušet. Ale ve skutečnosti jde o mnohem víc.
Nakažlivé chování je ve společensky žijících obratlovcích zafixované velmi, velmi pevně. Může totiž zachraňovat život a tím zvyšovat šanci na zplození vlastních potomků. Vzpomeňte si jen na přírodovědné filmy zachycující rybí hejno při útoku lachtana, jak se organizovaně rozdělí a otočí jako na povel. Představte si, kdyby každá ze sardinek měla při útoku uvažovat, na kterou stranu prchnout. To by to vypadalo, celá planeta by byla plná přežraných lachtanů, zato zanedlouho bez sardinek!
Ještě jeden příklad zvířecího nakažlivého chování: hejno husí se vždy naráz věnuje pastvě, spánku, čištění peří atd. Co kdyby jedna husa spala, dvě se pásly, další by si čistila peří a ještě další dvě se třeba honily? Ve chvíli, kdy se objeví orel, byla by jedna z husí v nejnevýhodnější situaci a dravec by se neomylně zaměřil na ni. Zatímco dělají-li všechny totéž, jsou jejich šance na únik vyrovnané.
Jistě už vám začala vrtat v hlavě ta nakažlivost chování. Tak jako rýmou se můžete nakazit jen od bacilonosiče, musí i u nakažlivého chování existovat nějaký iniciátor. Někdo, kdo začne jako první prchat vlevo, nebo si ve chvíli pohody jako první začne čistit peří. Může to být kterýkoli dospělý jedinec, pokud ostatní uznají, že má dost zkušeností pro posouzení situace. Nakažlivé chování tedy propuká spontánně a hned se rozšíří na všechny, protože je to výhodné. A co lidé?
My že bychom někdy jednali pod vlivem davu, iracionálně? No, všichni temní vůdcové extremistických hnutí s tím počítají a vycházívá jim to. V německém pomocném policejním pluku za druhé světové války byli vesměs záložáci. Tátové od rodin, živnostníci. Přesto naprostá většina z nich neodmítala provádět hromadné vraždy civilního obyvatelstva. U nás v 50.letech chodily soudu i prezidentovi snad tisíce dopisů žádajících smrt pro Miladu Horákovou. A z jiného soudku: co jiného než nakažlivé chování bylo cinkání klíči v listopadu 1989? Myslíte, že je cinkání natolik běžné chování, že by na ně bez několika iniciátorů z davu přišel každý účastník demonstrace jen tak sám od sebe?
Nakažlivé chování je i jakákoli davová panika, bohužel. Holt nemáme tak jednoduché myšlení jako sardinky, proto před nebezpečím neprcháme efektivně koordinovaně, ale každý sám za sebe. Každý sám do své záhuby nebo záchrany. Nakažlivé chování je i lynčování někoho, i skupování másla, protože zdraží. My lidé máme natolik vyvinuté abstraktní myšlení, že ani nepotřebujeme vidět nějakého iniciátora a ztotožnit se s jeho chováním. Nám stačí, že někdo vytvoří a zveřejní myšlenku, která nás osloví. Takové iniciační a nakažlivé myšlence Richard Dawkins říká mem.
Praktické vy/zne/užití nakažlivého chování se obecně nazývá móda. Všimli jste si, jak se nám na podzim a v zimě 2018/19 namnožily ženy se sytě žlutou částí oblečení? Zaregistrovali jste, že mladí muži trochu povyhrnuli lem nohavic a obnažili své svůdné kotníky? Někde v Číně zřejmě kdosi namíchal příliš mnoho žluté barvy, po létu zbyla spousta neprodaných ponožek se sníženým okrajem. Udělejme z problému módu, řekl kdosi v módním byznysu - a stalo se. A aj, viděl módní byznys, že je to dobré.
A že těch mód bylo! Boty s podrážkami o tloušťce brikety, boty - balerínky, boty do špičky i s předkem rovně uťatým. Pletení gumiček i přívěsků z bužírky, finger fidget spinner, žonglování s hakisákem i s kuželkami... A aj, viděl módní byznys, že to bylo výnosné, tudíž dobré. Další módy budou následovat, a nikdo zatím netuší, jaké budou. Protože největším paradoxem nakažlivého chování jménem móda je jednak snaha vypadat nějak nově, jinak než ubozí jedinci módou nezasažení, a zároveň snaha vypadat co nejpodobněji nějakému módnímu vzoru. Spolu s tisíci dalšími lidmi.
Průšvih lidstva je, že důležitost nakažlivého chování zůstala, ale přesunula se pouze do sociálního statusu: vypadat a chovat se jako jedinec XY, protože on je vlivný, úspěšný. A občas se to zvrhlo. Mem rozdělávání ohně byl velmi užitečný pro přežití, ochranu před šelmami a pro lepší trávení. Mem přetrval, ale posloužil soudcům Jana Husa nebo před lety žhářům z Vítkova k uspokojení jejich ega.
No nic, třeba se jednou lidstvo nakazí i memem slušnosti...
Převzato z autorovy Palety názorů a ptákovin