SPOLEČNOST: Nahlédnutí do nepříliš dávného národního temna
Někdo by třeba dal přednost titulku "O krvelačnosti či zbabělosti národa", což mě napadlo po obdržení neobvyklého dárku: Rudé právo s datem 24. listopadu 1952, Kčs 1,50, odpovědný zástupce listu Vladimír Koucký. Světový formát, všeho všudy osm stran, bez jediné komerční vábničky, nažloutlý již papír, dokument hodně rudého teroru - napěchován totiž textem inscenace z právě probíhajícího divadla na Pankráci, s významnými představiteli rodné strany. Proces se spikleneckým centrem Rudolfa Slánského. Za necelé dva týdny z většiny jich budou visatci a někteří, s oprátkou na krku, budou děkovat své straně věšitelce, slávu jí provolávat - inu, lidé hodně zvláštního ražení.
Toť k neméně zvláštním reakcím poděšeného a pro mnohé potěšeného národa. V té době jsem byl junák, 22 let, opatrně přežívající, v ničem na sebe neupozorňující nestraník, student na právnické fakultě Karlovy univerzity, ponořen do paskvilu výuky socialistické zákonnosti. Pravidelný posluchač silně rušeného vysílání štvavé vysilačky rozhlasu Svobodná Evropa z Mnichova, na domácí frontě jsem se zájmem sledoval průběh vzájemně se rdousících významných soudruhů, onen mediální orchestr, prezentace krvelačných vášní, ta jejich intenzita!
Nahlédnutí pod vlastní českou pokličku započnu oklikou - k Charlesi de Gaullovi, jemuž se připisuje rčení, že Francii miluje a Francouzi opovrhuje. Že k takovému pesimismu ho přiměla realita zkušenosti z druhé světové války, kdy počet lidí v odboji mnohonásobně převyšovali kolaboranti s nacisty. (A po válce, jinými armádami ve prospěch Francie vyhrané, rozsah likvidace autentických a třeba jen fiktivních zrádců převyšoval celkové konto teroru, řádění guilotiny za velké revoluce koncem osmnáctého století.)
Blíž naším východním směrem, k české verzi oficiálního fanatismu či aspoň ochotě mu přikyvovat, mlčet, kráčet, salutovat: Voelkischer Beobachter přetrumfnut Rudým právem (tak jako v poinvazní době ultranormalizační Tribuna svou intolerantní vehemencí deklasovala někdejší Streicherův Der Stuermer).
Onen Ruďas z 24. listopadu 1952, obsah první strany:
Úvodník SIONISMUS - NÁSTROJ AMERICKÝCH IMPERIALISTŮ
Odhadem 250 řádek, 1600 slov, s takovouto bolševickou břitkostí: "I odporný sionista Fischl, který za války pomáhal nacistům likvidovat židy, umožňoval u nás kapitalistům židovského původu okrádat náš stát o miliardy, a na druhé straně postupoval proti chudým a nemajetným židům, stěhujícím se do Izraele, cynicky, bezohledně. Tak ztělesňoval u nás Fischl, tento představitel sionismu - hnutí nebezpečného stejně pro všechny, i židovské pracující." Mnohoslovný výkřik končí ujištěním "Rozdrcení protistátního spikleneckého centra, rozdrcení sionistické agentury imperialismu v naší republice, této reakční nepřátelské ideologie a organisace, je vítězstvím lidskosti nad barbarstvím, je vítězstvím všeho našeho lidu nad jeho nepřáteli, vítězstvím věci míru, věci socialismu."
Další titulky s textem na této první straně:
PROCES S VEDENÍM PROTISTÁTNÍHO SPIKLENECKÉHO CENTRA V ČELE S RUDOLFEM SLÁNSKÝM
LID NAŠÍ VLASTI ŽÁDÁ TVRDÝ TREST POMOCNÍKŮM IMPERIALISTICKÝCH VRAHŮ
SPRAVEDLIVĚ ZÚČTOVAT SE ZLOČINCI
TREST SMRTI ZRÁDCŮM !
DÍK SOUDRUHU GOTTWALDOVI ! Takto započala své vyjádření A. Bambulová, dělnice galvanisovny, Severočeská armaturka, Ústí n.L.
BEZ ROZDÍLU STRANICKÉ PŘÍSLUŠNOSTI VYJADŘUJEME HNĚV NAD ČINY SPIKLENCŮ - úvodní slova rozhořčeného A. Kličky, nositele Řádu republiky, n.p. TOS Kuřim, závod Velké říjnové revoluce, navíc s vyhlášením závazku úspory 600 úkolových konstrukčních hodin.
S ujištěním ZVÝŠENÉ ÚSILÍ - NAŠE ODPOVĚĎ J. Beníšek, předseda JZD Roudné u Č. Budějovic, vyhlásil několik závazků, například "Vystavěním stáje na odchov mladého dobytka po studeném odchovu telat a adaptaci družstevního kravína pro dalších 60 dojnic dáváme odpověď válečným paličům a jejich agentům."
S nejnáramnější megatonáží mravního rozhořčení se prezentoval Karel Konrád, spisovatel, laureát Čs.ceny míru. Svůj příspěvek s názvem NE - TO NEJSOU LIDÉ, rozsahem nejdelší z citovaných, začíná vzpomínkou na své novinářské začátky v Rudém právu, pozorováním soudních procesů se zloději, kasaři, lupiči, zlosyny, vrahy.
Ale i nejotrlejší stvůry překonalo těch čtrnáct nynějších žalovaných: "Jakoby neměli nic z toho, co má každý lidský tvor: svědomí. A tím co je beze sporu ozdobou člověkovy podstaty: cti. Jaká zrůdnost povahy: milovat jen sebe, svůj prospěch. Jaká neskonalá zrůdnost: snít jen o moci. Jaká nezměřitelná bezcitnost, být ovládán jedinou vášní, a to náruživostí stát se mocným! Ano: těchto čtrnáct obžalovaných netvorů - to nejsou lidé!" Takováto kanonáda si zaslouží zapamatování stejně jako slavná již slova PSŮM PSÍ SMRT poety Ivana Skály, rovněž laureáta.
Mám potíže s představou, že i nejvíc zakalení nacisté by takto kdy verbálně běsnili, třeba po nepovedeném atentátu 20. července 1944 na jejich modlu Adolfa. Jak reagovali, pokud nějaké reakce schopni byli, tvorové Konrádova kalibru na dostavivší se oficiální rehabilitace oněch sepsutých netvorů?
- - -
Listuji nažloutlým dokumentem oné hanebné doby: strana 2 - výslech Arthura Londona, Vavro Hajdú, strany 3 a 4 - výslech André Simona, strana 5 a 6 - výslech Ludvíka Frejky. Pokorná namemorovaná přiznávání k předepsaným nehoráznostem.
Strana 7, titulek ZA DALŠÍ OVLÁDNUTÍ JAZYKA LENINOVA A STALINOVA. Celostátní konference, plenární zasedání zahájil dr. Ladislav Štoll, přítomné přivítal ministr školství, prof. dr. Zdeněk Nejedlý, primátor dr. Václav Vacek a předseda Svazu českých spisovatelů Jan Drda.
Konference odeslala dopis J.V. Stalinovi: "Drahý soudruhu Staline..." napočítal jsem 120 řádek devotností.
Strana 8: SOVĚTSKÝ LID OSLAVIL DEN STALINSKÉHO DĚLOSTŘELECTVA
V ANGLII SNÍŽEN PŘÍDĚL MASA
Sport: SPORT PO AMERICKU. Detailní pojednání o údělu černošského atleta s irským jménem James Murphy. Devatenáctiletý hluchoněmý běžec se zhroutil a zemřel. "Je dalším dokladem o situaci v americkém sportu," takto končí RP informace.
- - -
Se zdrojem největším a nejčtenějším, s pondělním datem 24.11., jsem též obdržel Lidovou demokracii z úterý 25.11. Rovněž 8 stran, skrovnějšího formátu a jen nepatrně opatrně lišícího se obsahu. Sice PRACUJÍCÍ ŽÁDAJÍ PŘÍSNÉ POTRESTÁNÍ ZRÁDCŮ - DENNĚ NOVÉ STOVKY TELEGRAMŮ A DOPISŮ STÁTNÍMU SOUDU V PRAZE a úvodník s titulem PRAŽSKÝ PROCES začínající slovy "S hlubokým rozhořčením odsuzují pracující naší vlasti hospodářské záškodnictví protistátního spikleneckého centra vedeného Rudolfem Slánským..." nicméně pozornému čtenáři, pokud by se takový byl vyskytl, redukuje ono záškodnictví jen na oblast hospodářskou a nikoliv další košatě velezrádnou.
Podrobnosti z výslechů Evžena Loebla, Rudolfa Margolia, Otto Fischla.
A na straně sedmé - nikoliv té první - onen slavný dopis předsedovi soudu nad těmito údajnými spiklenci. Jeho nezletilý autor Tomáš Frejka, citován v mnoha světových publikacích, tak dosáhl herostratovské slávy. (Zájemce o podrobnosti je najde jednak v mé anglické knize The Judge in a Communist State nebo v české verzi Malá doznání okresního soudce nebo v článku Od věšení vlastního tatínka k politickému azylu.)
Na rozdíl od Ruďase, Lidová demokracie informovala o pražském divadelním programu: Rusalka v Národním, Višňový sad v Tylově, Othello ve Smetanově, Jan Žižka v Čs.armády, Boleslav I v Realistickém, Na stavbách komunismu v Divadle hudby.
Biografy: Kyjev, Mír - Odporujte Americe - Pomáhejte Koreji.
Arbes, Moskva - Zítra se bude tančit všude.
- - -
Do týdne se konalo věšení. Popel těchto tehdy proklínaných netvorů posloužil k posypání vozovky, aby se tak předešlo případným úrazům.
KONEC
Neoficiální stránky Oty Ulče