Nevím, proč jsem si nedávno opět vzpomněl na film Nadlidé z roku 1946. Snad proto, že z toho filmu jsem si nejlépe zapamatoval scénu ujíždějícího nákladního automobilu, který řídil herec Ladislav Struna, který bydlel od nás v sousední ulici. (V našem domě pak bydlela ve třetím patře Jiřina Šejbalová a v podkroví měl ateliér Vítězslav Nezval a po jeho smrti malíř Arnošt Paderlík). Možná, že ale ještě silnější připomínkou byl toho filmu název.

Minul čas oněch nadlidí, na které svůj národ povýšil Vůdce. Minul jeho sebevraždou a vítězstvím nad jím zmagořenými armádami. Svět a jeho obyvatelé se ale nemohou vyhnout změnám, které si v průběhu času sami sobě, ale hlavně počínáním těch, kdož mají v ruce moc, politiků a tisku, přivodili.

Některé proměny v čase chápu a považuji je vcelku za normální a nevyhnutelné. Sem patří samozřejmě technický vývoj a pokrok. A ten, jak se zatím zdá, navzdory některým negativním stránkám - dle úsloví, že každá mince má dvě strany - lze samozřejmě v celkovém dopadu považovat za pozitivní. Ale není to jen tento úžasný technický pokrok a vývoj, kterým v průběhu času prochází svět.

Změnami a proměnani čas poznamenává život člověka i jinak, než úžasnými a většinou užitečnými vymoženostmi a objevy technickými. Technologie a technika nejsou filosofie a mezilidská komunikace. A ta se, zjednodušeně řečeno, stala od roku 1990 komunikací v rámci jediného systému plus globalizace.

Čas tedy postoupil o sedmdesát let a rok od roku roste a sílí skupina mužů a žen, kdož svými projevy a počínáním nemají, dle mého názoru, k pasování se právě na shora zmíněné nadlidi, příliš daleko. Tato proměna je, alespoň dle mého názoru, patrná víc a víc každým dalším rokem. Napadá mne: proč vlastně ty stále mohutnější Parády hrdosti? Vycházejí snad takto do ulic filatelisté nebo holubáři? A což stále větší požadavky tohoto hnutí lesbiček a homosexuálů na změnu mnoha věcí po generace běžných, platných a důvodných, nepřipadají normálně myslícímu člověku jako ignorace běžné logiky? (Ony neuvěřitelné, tím hnutím vyžadované změny, např. úpravy veřejných záchodů, zatím na západních universitách.)

Zde musím se vší opravdovostí sdělit, že proti této komunitě jiného sexuálního založení nic nemám. Naopak, v jejich řadách je nespočet obdivuhodných mužů a žen, kteří velmi blahodárně poznamenali kupř. umění. Mám ale za to, ač se možná mýlím, že tato část oné komunity nepochoduje v ulicích dneska už snad každého většího města.

Lze slyšet argument, odkaz na antické Řecko a římskou říši, rozhodně nikoli zcela heterosexuální. Kam ale postupná zhýralost římské společnosti v nemalé míře i ve věcech sexu všeho druhu vedla, ne-li k jejímu zániku?

Co si asi pomyslí zvědavec sledující takovou Parádu hrdosti ve společnosti svých nezletilých dětiček? Jistě, podívaná pro rodiče i dítka je to pestrá a snad i zábavná… jinak by se asi do ochozů rodinka nedostavila. Ale co když se ti zvídavější potomci zeptají tatíka či maminky na to, proč ten pochod se právě tak jmenuje? Nač jsou jeho účastníci vlastně hrdí?

Co tatík nebo matinka asi by odpověděli?