Pokud nevíte, co je to Holešovská výzva, tak tedy: je to iniciativa, která se zrodila někdy koncem minulého roku na setkání v hanáckém městečku Holešově a letos v lednu vystoupila na veřejnost s apelem, který se šíří po internetových sítích. Její autoři shledávají, že náš zkorumpovaný politický systém už nelze napravit. Je nutná jeho demontáž.

Vláda i prezident republiky mají odstoupit. Politické strany selhaly, proto je třeba jejich vliv maximálně omezit, možná je i zrušit, budou-li si to lidé přát. Bude nutno vytvořit přechodnou vládu složenou z bezúhonných odborníků, a pak zvolit novou politickou reprezentaci, kterou by tvořili lidé nesobečtí, morálně integrovaní. Nejlépe přímou volbou.

Autoři výzvy spoléhají na postupy přímé demokracie i na podporu, které se jim od veřejnosti dostane. Jeden z nich, Jaroslav Popelka, se domnívá, že ve věku internetu není problém vytvořit příslušný většinový konsens. Poskytl interview Barboře Tachecí v deníku MFD. Ta ho nazvala idealistickým snílkem. Pan Popelka, jemuž je 56 let, byl disidentem a za bývalého režimu i politickým vězněm. – Iniciátoři výzvy chtějí svolat masovou demonstraci dne 15. dubna, a tím vyvinout tlak na splnění jejich požadavků. Pokud toho nedosáhnou, budou ten tlak vyvíjet i nadále. Zdůrazňují nenásilnost svého postupu.

Ve mně vyvolala výzva hodně smíšené pocity a mezi nimi i smutek. Nepodezírám její původce z postranních úmyslů. Naopak, věřím, že jejich pohnutka je přímočará. Že je to spravedlivý hněv, který vyvřel z dlouhotrvajícího znechucení domácími poměry. Prohlašují, že podstatou naší mizérie je mravní krize. To je také jediné, s čím lze souhlasit.

Jejich ambice jsou velkolepé. Usilují o politický převrat, ne-li přímo o revoluci. Přitom revoluční naladění, neřku-li revoluční síla u nás neexistuje. Naopak, jsme společností pasivní, zemdlenou, bez étosu, spíše otrávenou a bezradnou. A roztříštěnou. I proto, možná dokonce, že hlavně proto jsou u nás možné ty neplechy, nepravosti a zlořády, které se dějí z dopuštění, ba s aktivním přispěním stávající politické reprezentace, která je i zdrojem moci zákonodárné, výkonné a soudní.

Smutek ve mně vyvolává naivita představ Holešovských o tom, jak prosadit kýženou spásnou změnu. Pomocí internetu, zejména sociálních sítí, lze zorganizovat jednorázovou událost, happening, bombardování pana Paroubka vejci. Nelze však vytvořit většinový společenský konsens. Strana VV to nedokázala ani ve svých vlastních řadách. – Možnosti přímé demokracie jsou v moderní společnosti omezeny nikoli něčí zlovůlí, ale technickými okolnostmi. Prostě proto, že je nás moc. – Za zvláště pošetilé pokládám doufání, že je možné se dohodnout na tom, kdo z občanů, kteří by se měli ujmout správy věcí veřejných, má morální kredit. Snad by to šlo v kolektivu, který má několik málo desítek členů. Nikoli v obci, natož ve městě nebo ve volebním obvodu. Nehledě k tomu, že morální kredit ještě zdaleka neznamená, že jeho nositel má potřebnou znalost věci.

Tohle je na tom asi nejsmutnější: iniciátoři a příznivci Holešovské výzvy měli nejméně 20 let na to, aby vnímali, zkoumali, přemýšleli (možná i studovali), jak fakticky funguje současná společnost, zejména ta naše, ale na jejich návrzích to bohužel vůbec není znát. Říkejme tomu třeba "ušlechtilý populismus". Je na pováženou, tu současnou občanskou nespokojenost, jistě oprávněnou, svádí do slepé uličky.

Také je možné, že se jejich naivního zanícení ujme někdo prohnaný a zámožný – a nenápadně jim přehodí výhybku směrem, o němž oni nemají tušení. To se povedlo Vítu Bártovi, když vsadil na skupinu malostranských aktivistů kolem Karoliny Peake.

To nejlepší, co se může stoupencům Holešovské výzvy stát, bude 15. duben. Očekávám, že způsobí jejich vystřízlivění. Že ale i oni vykřikli své NE, to je snad dobře.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6