Jsme opět v maléru, letos podruhé. Lidové rčení hovoří o pláči nad rozlitým mlékem, ale tady se toho rozlilo hodně a úklid je v nedohlednu. Situace - skutečně mírně řečeno - není dobrá a vcelku právem se můžeme ptát, co vlastně vláda dosud dělala. Nebo nedělala. Třeba očkování. Již někdy začátkem roku hlavní koordinátor očkování, tak nějak samozvaný, jímž byl Andrej Babiš, operoval silnými slovy jako složitá logistická operace. Byla to pravda. A jak tu operaci zvládnul? Mám pocit, že do konce září mělo být naočkováno div že ne sedmdesát procent populace. Kolik je teď?

Prosím jen, aby mne laskaví čtenáři neoznačovali jako generála po bitvě, když se dívá po bojišti. Psal jsem na toto téma před bitvou, 27. února zde, v Neviditelném psu. A vyslovil jsem obavu, že pan premiér přesně ani netuší, co je logistická operace, nemluvě o tom, že má starosti s Agrofertem, který mu momentálně nepatřil. Pak se mu přidaly další starosti, podivné nákupy nemovitostí ve Francii, nově vůbec způsob nabytí Agrofertu, a mezitím horečná předvolební kampaň. Tak se stalo, že třeba praktičtí lékaři měli dostat vakcíny snad již v září, ale tehdy proskočily zprávy, že je teprve vypsáno výběrové řízení na dodavatelskou firmu. Bylo na to celé léto. Premiér to měl popohnat, a také ministr zdravotnictví. Ovšem nakonec nevím, jestli se premiér mezitím zas sám neodvolal z postu hlavního koordinátora očkování. Tak podrobně zprávy nesleduji.

Nutno dát za pravdu Andreji Babišovi, že každá logistická operace je náročná. U toho se mi vybavují dvě epizody, jedna z poslední doby, druhá již historická. Ta nová bylo očkování v Portugalsku, v jedné ze zemí na jaře těžce postižených. Nedávno se psalo o tom, že akcí byl pověřen viceadmirál, jehož jméno jsem zapomněl. Co udělal tento někdejší ponorkový velitel? Především, nutno zdůraznit, že neměl žádné vedlejší aktivity, třeba vedení velké firmy. On prostě povolal odborníky z různých medicínský oborů, u vědomí, že o problematice chorob ví stejně málo jako většina občanů. Ale – on navíc pozval na pomoc také vojenské stratégy. Ano, očkování ve velkém si nezadá s přípravou ofenzívy, což je věcí těchto odborníků. Transport jednotek, jejich zásobování municí, jídlem, zdravotní služby, a také odhad počínání nepřítele, nebo vakcína, její včasné dodávání, shromažďování osob k očkování, aby nepřišly všechny najednou. Zatím to vypadá pro Portugalsko dobře. Časem uvidíme, protože viry jsou nevyzpytatelné a tenhle je mezi námi nový.

Logistické operace se může zhostit tedy i někdo, kdo o podstatě protivníka nebo o podstatě úkolu vlastně nic neví. Ten druhý případ byl americký generál Leslie Groves, Jr. (1896 – 1970). Jeho jméno už většině z nás zasul čas, a přece tento muž vedl jednu z největších vědecko-technických akcí v dějinách, totiž Projekt Manhattan, na jehož konci byla atomová bomba. Tento absolvent prestižní vojenské akademie West Point samozřejmě neměl ani potuchy o jaderné fyzice, ale dokázal vše zorganizovat, což bylo obdivuhodné, protože vedl tým špičkových vědců, z nichž někteří byli vskutku originální. Připomeňme Richarda Feynmana (1918 – 1988. Nobelova cena za fyziku 1965). Navíc ani tihle vědci dobře nevěděli, jak si počínat, bylo to naprosto neprobádané pole. Generál se musel jen starat, aby vše potřebné bylo. Portugalský mořský vlk to měl snazší, protože o virech se ví mnohem víc než tehdy o jaderných reakcích.

Takže logistická operace si žádá organizátora, který se jí plně věnuje. Na plný úvazek, což v případě pana premiéra naprosto neplatilo. Výsledek byl tragický – jarní přehled obětí covidu nás dostal na světovou špičku, což je opravdu mizerná bilance.

Ovšem nekritizujme jen premiéra, i když máslo na jeho hlavě je obrovské. Také pohlédněme do vlastních řad. Nedávno jsme s manželkou navštívili farmářské trhy a v obrovském davu, kde o rozestupech nemohlo být ani řeči, jsme byli snad jediní s rouškou. Problémem jsou odpírači roušek - a také odpírači očkování. Nápadný, a tím víc sledovaný, je například expresident Klaus. Prodělal covid, v lehké formě. Měl by spíš dát svíčku do kostela, protože za tohle nemohl, má, ke svému štěstí, patrně vhodné geny. Jak se na jaře ukázalo, někteří takové neměli. Co však je nejhorší – když osoba takto nápadná brojí proti opatřením, která jsou, pravda, z nouze ctnost, ale jiná ani nejsou. Nebudu tvrdit, že rouška či respirátor je vrcholem komfortu, také mi vadí. Ale je něco dalšího?

Zatím jsem neslyšel, a zde se omlouvám, nesleduji všechno, že by pan expresident navrhl, co tedy dělat. Třeba teď, když se u nás, a také jinde, epidemie vymyká kontrole. Věřím, že by odborníci uvítali nějakou radu. Nejen Václav Klaus, své si přisadili někteří poslanci. Četl jsem, jak dokonce obtěžovali mobilní očkovací týmy. Před volbami. Teď toho snad nechali. Co restauratéři, kteří povzneseně prohlašují, že nebudou nikoho kontrolovat. Možná do té doby, než někdo z jejich blízkého okolí onemocní opravdu vážně. Co tito lidé sledují? Pomyslí na zdravotnický personál, který má čím dál víc práce? Každý z takových odpíračů by měl zkusit sloužit jeden den na covidovém oddělení, v nepohodlném oděvu, s nejrůznějšími maskami, a jen se starat o pacienty.

Bohužel tedy máme to máslo na hlavě i my. Nebo, abych se nedotkl těch, kdo pravidla dodržují, ta výtka se týká jen některých, jen se bojím, že je jich poměrně hodně. Stačí při cestách městskou dopravou pozorovat, kolik cestujících má roušku na „půl žerdi“. Jsme suverénní − až do příjezdu sanitky. Nezávidím nové vládě, která snad konečně nastoupí, protože tohle dědictví, jedno z řady danajských darů od vlády předchozí, bude velmi obtížné. Zase – logistická operace.