Státem podporovaný obchod s chudobou Romů musí skončit

Když někomu každý den dáte tisícovku za to, že nebude chodit do práce, bude jen doma, klidně v naprosto zoufalých podmínkách a nepořádku. Nebude mít totiž motivaci cokoliv změnit.

Jak už jsem psal třeba v článcích Romové potřebují práci, ne dávky nebo Na zlepšení situace Romů vydělají všichni, romskou problematikou se zabývám již mnoho let. Navštívil jsem stovky romských komunit v Evropě a mohl jsem se na vlastní oči přesvědčit, že podpora založená jen na prakticky bezpodmínečném a trvalém vyplácení dávek nepřináší žádné výsledky. Dnes chci popsat jednu zcela konkrétní zkušenost z Česka.

Nedávno jsem navštívil ruinu jednoho domu v Květné - Lukové na Lanškrounsku, který obývají Romové. Tamní podmínky byly opravdu žalostné. Všudypřítomný nepořádek, zápach, plíseň, nefunkční záchody, byty bez teplé vody a v okolí domu několik skládek odpadu. V prostorech pro maximálně šest osob bydlí více jak 50 lidí!

Mnohé z vás určitě napadne otázka, proč s tím nic neudělala místní samospráva? Ta mě ale právě pozvala, jestli jim budu schopen jakkoliv pomoci. Samozřejmě opakovaně žádali stát o pomoc, zatím bohužel marně. Někteří státní úředníci se jim smějí s tím, že nemohou se situací nic dělat. A podobných míst by se v Česku dalo najít daleko více.

Pouze šmejdi vydělávají na romské chudobě

Situaci navíc dělá ještě horší skutečnost, že se toto bydlení pro Romy platí ze státních peněz, které končí v rukou lidí vydělávajících na neznalosti druhých a na chudobě. Na přiznání příspěvku na bydlení nyní stačí, když daný byt nebo místnost stavebně technickým uspořádáním a vybavením splňuje požadavky na trvalé bydlení nebo jsou zkolaudovány jako byt. Nikdo nekontroluje, v jakém je časem nemovitost stavu. Majitelé nemají důvod dělat jakékoliv opravy, ačkoliv si měsíčně díky podobným pronájmům přijdou na desítky tisíc.

Z toho samozřejmě nemůže vyplývat nic jiného, než že současné nastavení pomoci Romům nepodporuje potřebné, ale ty, kteří vydělávají na romské chudobě, tzv. šmejdy. Za posledních několik let se proti tomu bohužel neudělalo téměř nic. Je na místě se ptát ministryň Maláčové a Dostálové a dalších členů vlády, proč svým přístupem podporují obchod s chudobou.

Stát jen zvykl lidi na dávky

S Romy a s romskými organizacemi bojuji za to, aby stát konečně změnil systém podpory. Pokud dává peníze, měl by je dávat třeba přes koordinátora, který bude přímo chodit do rodin a dávku bude moci odejmout. Sociální dávky bez efektivního zacílení, jak je tomu dnes, nejsou totiž program ani řešení.

Podpora musí být něčím podmíněná, např. tím, že budou lidé posílat děti do školy, bude vyžadováno chodit do práce nebo udržovat pořádek. Jinak se nic nezmění! Když někomu dáte každý den tisícovku za to, že nebude chodit do práce, tak ho do práce chodit nepřinutíte.

Někde se toho už nebojí

Podmíněná podpora se i v praxi ukázala jako velmi účinné řešení. Pár příkladů za všechny. V Luži na Chrudimsku se před několika lety velmi osvědčila nabídka Romům, s níž přišel tehdejší starosta Radek Zeman. Romové si zde mohli své dluhy vůči městu odpracovat. Reakce Romů zde byla jednoznačně pozitivní. O práci projevili veliký zájem a řešení zafungovalo.

Snad ještě více svědčí o účinnosti podmíněné podpory i velmi známý příklad slovenské obce Spišský Hrhov, o němž už jsem psal dříve. V této vesnici šli ještě dál. Tamní starosta Vladimír Ledecký přišel s geniálním a zároveň jednoduchým řešením. Nabídl místním Romům práci v obecní stavební firmě založené k tomu, aby se podílela na projektech stavby místní infrastruktury a domů. Romové nabízenou pomoc opravdu přijali a začali pracovat. Svojí prací dali celou obec do pořádku, a dokázali se tím skvěle začlenit do společnosti.

Když dostanou Romové příležitost pracovat, většina z nich šanci využije. Na samotný závěr bych proto jen rád zopakoval to, co tvrdím neustále. Romové potřebují především práci, aby si vážili sami sebe, a motivaci získat správné návyky, a ne naprosto nepromyšleně zacílené dávky. Jedině tak porazíme i obchod s romskou chudobou, na čemž vyděláme ve výsledku naprosto všichni.