Z mnoha vyjádření politiků, zejména opozičních, ale i z opatrných vyjádření některých fachmanů z oboru virologie a imunologie je cítit velká touha uvolnit otěže zákazů v co nejkratší době po Velikonocích. Üplně nejvíc se veřejnost a především bruselské špičky ujímají na svobodě cestování, tj. na přeshraniční volnosti pohybu osob. Ale to je přesně ten kámen úrazu.

Jsem si jist, že obsedantní antibabišovský Reflex, který se v tomto punktu už sám sobě vymknul z rukou a ztratil jakýkoli kredit soudného časopisu, který kdysi dělali přemýšliví novináři, ale i mnozí jiní, budou premiérův čtvrteční večerní proslov kritizovat jako nevěrohodný, Prchalem napsaný a hlavně vyzývající k udávání těch, kteří se zákaz nezákaz budou scházet a popíjet.

Ale ještě víc jsem si jist, že Andrej Babiš tento proslov před svátky mínil naprosto vážně a autenticky a načasoval ho správně. Velikonoce totiž budou klíčovou událostí, zlomem, který rozhodne o dalších opatřeních na týdny dopředu. Nezdravý optimismus, kterému podlehl i kancléř Kurz (ještě nemá dost odžito), jenž by vedl k rychlému uvolňování, k jakému se mnozí ne zcela realisticky upínají, se po Velikonocích může v plné míře změnit v hlubokou frustraci.

Velikonoce budou testem, jestli jsme opravdu rozumný národ, který umí vedle vzepětí v počátku koronáčové krize a velké tvůrčí schopnosti v různých oborech lidské činnosti, také i po jednom měsíci zachovat klid a pochopit, že velikonoční zvyky spočívající v křižování republikou za příbuznými, v koledováním a radostném lemtání všeho, co teče, a to od domu k domu, jsou prostě špatně. Je to to nejhorší, co se dá právě v této době udělat. Jestli se potvrdí obavy, že lidé tak trochu zvlčí a podlehnou kouzlu okamžiku, budou mít po Velikonocích protažené papuly, až se zhorší čísla a z rozvolňování nebude zatím nic. Velmi se přimlouvám, abychom opravdu neblbli a nechali si zajít chuť. Slavit se dá cokoli kdykoli i ex post.

Jiná liga je volné přeshraniční cestování. Kdo myslí, že v červnu už pojede ven na dovolenou, tak možná leda na Tongu, do Čadu, Súdánu a Jižního Súdánu. Tam je to opravdu fajn, je tam teplo, sucho, hodně sluníčka a díky dávkám vitamínu D se tenhle virus nechytá (viz mapa Johns Hopkins University). Ale oblíbené destinace na jihu Evropy, Mauricius, Réunion, Kanárské ostrovy (kam jsem měli 30. května letět na dva týdny s vnučkami), prostě zapomeňte, a to myslím po celé léto. Totéž platí o Německu, kam jsem jezdil téměř každý týden. Celkově je třeba na Evropu, včetně té severní, zapomenout. Čím dříve to pochopíme my tady v Česku a také nezodpovědní a lehkomyslní vzývatelé blahodárného Schengenu v době virové mezi našimi politiky, ale i v Bruseli, tím bude všem lépe. Svět se nezboří a za nějaký čas se situace srovná, a to vedle úsilí zdravotníků a hygieniků i blahodárným vlivem slunečného počasí na odolnost lidského organismu. Ale tohle omezení je v těchto měsících nesmírně důležité. Žádné lidské právo na volné cestování, může-li vést k ohrožení jiných, prostě neexistuje. Záleží totiž na tom, jak se s tímhle nečekaným problémem vypořádají jiné země. Je to tak složité pochopit?

A tak doporučuji udělat to, o čem zpíval před plyšákem o devizovém příslibu krásně Slávek Janoušek: „Ale vždyť je tu kolem nás, i za humny tolik krás / navštívím Polabí, Brdy a Vrchlabí / a za rok to zkusím zas / je čas.“ Easy.