Zmýlil jsem se, když jsem vstoupil do obchodu s potravinami v jedné brémské čtvrti. V zakouřené, páchnoucí a nevyvětrané místnosti seděli „prodavači“ na balících se zbožím a porušovali snad všechny hygienické předpisy. Vůbec netuším, zda prodejce ve špinavém triku a zamaštěných džínách byl majitel, zaměstnanec nebo náhodný kolemjdoucí. Byl onen krámek výsledkem integrace, multikulturalismu nebo obojího zároveň?

S ustaranými tvářemi a s klávesnicí od slz mě již několikátá generace intelektuálních eskamotérů přesvědčuje, že příliv cizinců se v dobré obrátí a že jediný správný způsob našeho chování je následovat jejich rady. Ohlédnu-li se do nedávné minulosti seznávám, že se příslušníci samozvané elity ve všech případech, při kterých spustili svůj vyděračský repertoár, mýlili.

Mýlili se v padesátých letech, kdy v mládežnických stejnokrojích skandovali „Psovi psí smrt!“

Mýlili se v šedesátém osmém, kdy veleli k budování socialismu s lidskou tváří.

Mýlili se v devadesátém roce, kdy prohlašovali, že nejsme jako oni. (Plody jejich tvrzení sklízíme vždy, kdy soudružka Semelová a podobní nevinní otevřou ústa.)

Mýlili se v roce 1992, kdy se chystali stavět dvojdomky, vysvětlovali nechápavcům státotvorné rozdíly v používání pomlček a strašili válkou, bídou, nepochopením a mezinárodní ostudou.

Mýlili se nadšením nad skvělou a jednorázovou záchranou Řecka.

Mýlili se v pajánech oslavujících arabské jaro a teď se nadchli pro davy migrantů.

Znovu stojí připraveni prosadit názor, jehož správnost a jedinečnost potvrzuje pouze to, že je jejich. Vyzývají k diskuzi s předem stanovenými mantinely. Nechtějí se bavit o tom, zda ANO nebo NE, tato otázka podle nich vůbec neexistuje. Můžeme si popovídat pouze o tom, zda imigrantům dáme dvě nebo tři deky (samozřejmě tři, zdroje jsou).

Nemýlí se i teď, když tvrdí, že dvacetiletí afričtí výrostci se integrují do naší společnosti tak, že nepoznáme rozdíl mezi staro- a novousedlíkem?

V době, kdy jsou doslova vymýšleny nové přestupky, si jen stěží dokážu představit mechanismus, jakým budou příchozí seznamováni se spletitým klubkem dopravních a hygienických předpisů (například). Budou dodržovat… co já vím… přepravní řády a zákazy kouření a budou vůči nim v případě jejich porušení aplikovány stejné sankce jako na daňové poplatníky ČR? Tepličtí už vědí…

Odhlédnu-li od hmotné stránky, změní se pobytem v Evropě většinový způsob myšlení vyznavačů islámu jen proto, že to neomylní tvrdí? Začnou nahlížet svou víru způsobem, jakým ji nazírají křesťané? Budou schopni zapochybovat o jejím lidském (a tudíž nedokonalém) výkladu? Pochopí stanoviska a vyjádření ateistů? Postaví se do řady Evropanů sypajících si popel na hlavu za všechny skutky svých předchůdců? Nebo budou trvat na nekompromisních postojích?

Co se stane ve chvíli, kdy omyl neomylných bude zřetelnější než teď? Překovají výjimky na pravidla a vyrukují se skutečnými nebo i smyšlenými příběhy podporujícími jejich narůžovo lakovaná tvrzení. A pak, když růžový lak oprýská a jejich chyba bude nezpochybnitelná, najdou viníky ve svých oponentech v nás, v „lidu“, a emigrují. Z bezpečné vzdálenosti nás budou povzbuzovat a volat – bojujte, jde o naše společné hodnoty (sic)!

Mýlit se je lidské. Opakovat jednu chybu dvakrát je hloupost a poslouchat notorické hlupáky je ztráta času.