Kauza Dominika Feriho otevřela řadu mužsko-ženských debat, v nichž se zapomíná na staré dobré pravdy a postupy. Je třeba je opakovat: muži a ženy jsou půlkami celku, muži a ženy si nejsou rovni a žena je křehčí a slabší nežli muž.

Opět nás média, politici a aktivisté nutí do souboje žen proti mužům. Ohánějí se znásilněním, asexuálním obtěžováním a vůbec násilím, jehož se prý muži na ženách dopouštějí pouze proto, že jsou to ženy. A tak se dozvídáme, jak je třeba muže ukáznit a převychovat. Součástí převýchovy je zákaz vilných pohledů, neslušných slov a zvýšení trestů za znásilnění, protože ideálem dneška je poslušný jedinec s uctivě skloněnou hlavou, který nám bude číst přání z očí a vlastní individualitu nikdy neprojeví.

Žena + muž = život

Nechápu tu válku mezi pohlavími, i když se čas od času objevuje na veřejné scéně od nepaměti, jak se lze dočíst v Kosmově i v Dalimilově kronice nebo ve Starých pověstech Aloise Jiráska. Dnešní bojovné Vlasty a Šárky však zapomněly na základní pravdu všech pravd, na níž stojí a funguje lidstvo.

Muž a žena tvoří dohromady báječné společenství, bez něhož by nebyl počat nový život a neexistovala by společnost, klan, kmen, země ani národ. Jedni bez druhých mohou chvíli samostatně existovat, ale teprve spolu a společně jejich existence dostane praktický význam, životní, funkční i historický smysl. Muži mohou sami šplhat na velehory, zakládat města a psát beletrii, podobně jako ženy dokážou velet armádám, skákat do výšky či vést korporace, ale teprve smíšené kolektivy obsáhnou výhod i benefitů, kladů i barvitosti tohoto světa.

Většinu lidského konání dělají ženy pro muže a pánové zase pro tu slabší polovinu lidstva. To kvůli mužům se ženy malují, oblékají a snaží se být hezčí, to kvůli ženám se muži holedbají a v práci i jinde předvádějí. Ani moderní doba na tom mnoho nezměnila, jinak by tolik neprosperoval oděvní, filmový ani kosmetický průmysl. Před druhým pohlavím a v jeho přítomnosti se chováme jinak, lépe se kontrolujeme, máme víc inspirace a dosahujeme jednoznačně lepších výsledků.

Obě pohlaví společně zvládnou víc než každé samo. To chceme muže vytlačit ze své společnosti? To chceme zardousit jejich sílu? Kde ji pak vezmeme, až ji jednou zase budeme opravdu potřebovat?

Přidám druhou pravdu: ženy a muži si nejsou rovni. Že nesouhlasíte? Chcete mi před nosem mávat Listinou základních práv a svobod a dokazovat rovnost pohlaví před zákonem? Inu, zákony si schovejte k soudu a do diplomových prací, protože právo je jen teorie, zatímco skutečný život probíhá podle docela jiných pravidel.

Jistě, každý má právo hledat vlastní štěstí a jít si za svým cílem. Ale vždyť dnes přece ženám ani mužům nikdo nebrání bojovat s obry, studovat, pracovat a pochopitelně se i opíjet do němoty nebo se živit nelegálně. A přece navzdory všemu modernímu i dnes většina žen touží po statečném muži, co si ji odveze k oltáři na bílém koni a postará se o ni a o jejich děti, podobně jako většina mužů chce najít milou dívku, která mu ze čtyř stěn bytu vytvoří domov. Nevěřte všemu, co si vyřve hlavní slovo. Cožpak by jinak byla naší nejoblíbenější pohádkou právě ta o Popelce s Libuškou Šafránkovou?

Jiná výchova pro ženy

Z výše uvedeného plyne třetí pravda, na kterou se v posledních letech začalo zapomínat: ženy jsou obvykle menší, křehčí a fyzicky slabší než muži. Proto pánové stavějí silnice, kopou díry v zemi, přenášejí těžké předměty a roztlačují auta. Ve většině sportů soutěží muži s muži a ženy se ženami, protože ženy by v mužských sportech neměly šanci. Marně se pokoušíte namítnout, že existují výjimečné velké, silné a trénované ženy, které by se v tmavé uličce násilníkovi bez problémů ubránily. Stejně jako vedle nás výjimečně žijí maličtí slabí muži.

Pravda je, že většina žen podlehne násilí anebo jeho možné hrozbě, protože zbitá či zabitá nechce být žádná z nás. Proto je třeba dcery vychovávat jinak než syny, a Bůh musí mnohem více opatrovat ženy, u nichž tu přísnější výchovu matky zanedbaly. Ženy dnes chtějí být moderní a vyrovnat se mužům. Touží-li po tom, mohou samy bivakovat pod pyramidami, v baru se opít do bezvědomí, chodit mezi podivné existence nebo přijmout riskantní pozvání od neznámého muže. Jenomže riskantní chování s sebou někdy nese velmi špatné konce a tuto známou pravdu neodstraníme ze života stovkami zákonů ani znovuzavedením trestu smrti. Žena je prostě křehčí než muž a jako taková má být na sebe mnohem opatrnější, protože za své selhání zaplatí násobně vyšší cenu než představitel silnější poloviny lidstva.

Ne, muži a ženy si ani náhodou nejsou rovni. Žena je přece mnohem cennější a choulostivější materiál. Jen ona je schopna rodit děti, což je její základní životní role. To je mimochodem další pravda, kterou mnozí modernisté nechtějí slyšet. Tak si pro jistotu zopakujme ještě jednu pravdu: děti jsou to jediné, proč stojí za to žít. Nic jiného tu po nás totiž nezůstane.

Autorka je prezidentka Unie rodinných advokátů, bývalá ministryně spravedlnosti

MfD, 26.6.2021