Západní svět, a i my jsme přesvědčeni, že demokracie je nejlepší a nejhumánnější systém vlády z těch, které lidstvo vyzkoušelo. Má ale také své problémy a vyžaduje vzdělané, vyspělé obyvatelstvo. Nehodí se tedy všude a my ji často dost necitlivě prosazujeme i tam, kde nemá šanci na přežití. Neumíme dost dobře koexistovat s jinými vládními systémy, zejména diktaturami, a snažíme se je mentorovat a školit naší nadřazeností a hodnotami. Trochu to připomíná středověkou církev s jejími absolutními pravdami. Navíc s ní i sami máme dost problémů.

Ve společnosti probíhá bouřlivý vědecko-technický rozvoj a dynamika života se nesmírně zvýšila. Teď do toho začíná zasahovat i umělá inteligence (AI). Lidé jsou podrážděnější a nervóznější než dříve. Doba na řešení problémů se zkracuje, a i informace a argumenty bývají zkratkovité. Trpělivosti někomu naslouchat, nota bene ještě s opačnými názory, ubývá. I díky sociálním sítím lidé žijí v bublinách, ve kterých si navzájem chválí své názory. Opačné bubliny, které narušují jejich pohodu, se stávají nepřátelskými. A útočí se na ně. Nejlépe anonymně.

Při zrodu demokracie v starověkých Aténách byla doménou jen vzdělaných lidí, kteří měli ke správě státu co říci. Vývoj k všeobecnému hlasovacímu právu demokracii rozmělnil a vystavil ji populizmu. A také trochu degradoval. Názor většiny nemusí být vždy rozumný a konstruktivní. Okamžitý prospěch převládá nad dlouhodobým. Vždyť soc. demokracie kdysi vyhrála volby díky zrušení pouze 30 Kč poplatku u lékaře.

Politici jsou také jen lidé a když jsou u moci, snaží se u ní zůstat. Moc je jako droga, snadno se na ni zvyká. Proto se obrňují vůči vnitřnímu i vnějšímu nepříteli. Přispívá k tomu i zhoršující se mezinárodní situace a problémy s klimatickou změnou. Demokracie stále více kontroluje své občany, jak k tomu má více technických prostředků. Ať už to je moře sledovacích kamer na veřejnosti, pravidla kontroly komunikace v sociálních sítích a další. Často to zdůvodňuje bohulibými úmysly, jako ochrana před dětskou pornografií či šíření nenávistných názorů. Tím, jak oponenti nejsou jen držiteli jiného názoru, ale nepřáteli, tak to svádí k jejich perzekuci a potlačení. V zájmu obhajoby našich hodnot. A tak postupně vzniká řada zákonů a nařízení, které ze svobody postupně ukrajují. Svoboda a demokracie získává přívlastky, a to je vždy známka jejich ohrožení. Stačí porovnat míru svobody v devadesátých letech a dnes. Nesrovnatelné. Systém už u řady lidí vypěstoval ochrannou autocenzuru, podobně jako za třídního socializmu.

Velké říše vždy volily centrálnější režim, aby zvládaly spravovat velká území. Čína, Rusko, ale i USA a EU. Proto i my v EU jsme omezováni řadou nařízení, která se nám často nelíbí. Skutečná demokracie a svoboda bez přívlastků se neřídí žádnou ideologií a jejím programem je zlepšování kvality života a životní úrovně obyvatel. A na to, zdá se současné elity zapomínají a shlížejí se v ideologické nadřazenosti. Nejsou tu už pro všechny, ale favorizují ty poslušné „dobré“ občany. A tak se politická sféra dělí na „demokratické“ a „nedemokratické“ strany a hnutí. Odtud je už reálné nebezpečí sklouznutí k společnosti Velkého bratra, jak tak trefně předpovídal George Orwell ve svém románu1984. Je v našem zájmu hájit svobodu a demokracii, aby se tato utopická vize jednou nenaplnila. Tak jako když se postupně vaří žába od studené vody.