Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

VÍRA

Dost jsem si s otcem užil jako pionýr za bolševika, protože hluboce věřil, i když náboženství nepraktikoval. Šel ještě mnohem dál, nechal mě sice pokřtít, ale později tvrdil - občas jsem na něho dotíral nejapnými otázkami podle vzoru třídně uvědomělých učitelů marxistického školství – že každý si musí najít sám vztah k Bohu, jako on ho našel mezi válečnými liniemi, kde zranění vojáci umírali dlouhé hodiny a v posledních chvílích připomínali osamělého Ježíše Krista na kříži, když se dovolávali matky a Boha z posledních sil, byť o mnohých věděl, že v něj nevěřili až do osudného poranění jiným člověkem. Dnes bych si nejraději nafackoval při vzpomínkách na své tehdejší sebevědomé výpady. Dominuje jim smutek v jeho očích a důstojné mlčení jako pevná hradba mezi mým hloupě tendenčním viděním a jeho trpkou životní zkušeností z nejkrutější války mezi lidmi. Jednou mi vyprávěl, jak s německou armádou táhli na bolševika. Ukrajinci je vítali jako osvoboditele v nějaké vesnici, ale nacionálně horliví fanatici z SS začali do nich najíždět tanky a bořit jejich nevzhledné chatrče. Nechápal naprosto zbytečnou brutalitu. Od tohoto okamžiku s tažením na Východ už vnitřně nechtěl nic mít a snažil se jenom přežít. Stejně skončil ve vězení, kde čekal na vojenský soud, protože jeden z uvědomělých vojáků udal nadřízeným, že vydal partyzánům bez boje těžký kulomet. Kulometčík zběh si přišel pro svou zbraň na předsunutou hlídku k družstvu, kterému otec velel jako poddůstojník. V obklíčení partyzány nechtěl nechat zmasakrovat podřízené, a kdyby mu snad vlasovci později neumožnili útěk svým nezájmem o možnost postřílet prchající vězně jako králíky, mohl poznat neopakovatelný zážitek při pohledu do ústí pušek popravčí čety. Tehdy se domníval, že přečká válku v hlubokých lesích, ale neměl šanci ji uniknout jako děda před první světovou. Musel do Svobodovy armády a táhl s ní až do Prahy.

Re: VÍRA

Polovina svěřených vojáků padla cestou, ale z otce se stal hrdina s válečným křížem, který neměl ani škrábanec od kulky. Vyhýbaly se mu i v nejhustší palbě. Ve výjimečně sdílném okamžiku se mi svěřil, že po jedné z nejkrvavějších řeží, kdy se vojáci proměnili v zuřivé bestie bojující polními lopatkami a bajonety, bolševický komisař udatné Rudé armády mu položil na rameno lehký kulomet a postřílel německá zajatce, aby se o ně vítězové nemuseli starat. Vyděšený z naprostého selháním lidství na obou válčících stranách svěřil svůj osud do rukou Boha a zbavil se strachu o život. Bylo to ve chvíli, kdy člověk v chování k jinému člověku překonal i příslovečného vlka. Neumím ani si netroufám hledat nějaké racionální vysvětlení, proč měl takové štěstí, ale vím naprosto jistě, že jsem nikdy nepoznal člověka s podobnou hloubkou víry a nechutí ji vnucovat jiným lidem. Snad proto Bůh dopřál otci mužný odchod. Zemřel v botách navzdory vysokému věku. Jako by ho ve zlomku vteřiny zbloudilá kulka z druhý světový srazila za chůze k zemi.

Vladimír Ondys 2006

Re: VÍRA

Zdravím Vás a děkuji za mimořádný vhled. Něco podobného mi popisoval kamarádův děda, Němec ze Znojemska, bojující ve Wermachtu při ústupových bojích na východní frontě. Byl jsem ještě fracek, ale byl to jeden z prvních zážitků, kdy jsem si začal uvědomovat, že svět není černobílý. Babička si se mnou ještě dříve taky užila - brávala mne do kostela a mně stačila školní výuka, abych se považoval za oprávněného bystrými otázkami vyvracet její víru - či víru jejích tam přítomných sousedek. Dnes, byť vím, že mi to téměř okamžitě odpustila, se za to stále ještě trošku stydím...

Jsem křtěný římský katolík, ale moje víra je založena na poznání všeobsahujícího principu, který si pro sebe nazývám principem lásky. Myslím, že na něm je založena každá víra, i víra ateistova, že se nemusí bát vystrčit nos z peřin a obklopen dalšími lidmi v klidu pracovat a žít. Je to víra, že každý den je svátek - a svou prací, svým životem, svou láskou složím Bohu nebo bohu největší úctu.

Oproti tomu jsou i "víry", ve kterých je víc než je zdrávo založeno na strachu. Takové víry, byť i ony jsou součástí "božského stvoření", mnoho úcty "ku slávě boha" nevyprodukují...

Za "církev všedního dne" Vám přeji pěknou neděli.

Re: VÍRA

:) Děkuju a nápodobně, pane Brzáku.