Inspirativní konference a motivační přednášky možná způsobují euforii, to ale i čichání ředidel.

Máloco bezděky prozradí o své době tolik, co ublognutá shrnutí končícího roku a předsevzetí do toho nového. Všimněte si, jak často se v nich teď objevuje slovo "inspirace". Například mí přátelé Michal Berg a Adam Zbiejczuk i letos vyjmenovávají inspirativní osobnosti a bloggerka Michaela Losekoot se zaříkává: "Nebudu lidi kolem sebe zachraňovat, ale inspirovat."

Proti kultu inspirace vedu osamělý boj už delší dobu, abych se tak očistil od toho, že jsem ho sám uctíval. Před půl rokem jsem se tedy coby host pokusil vytrollovat brněnské Inspirativní ráno (Brno je moc malé nejen na metro, ale i na licenci Creative Mornings) promítáním obrázků z pornočasopisu Inspirace. Všechno to jsou kecy‚ snažil jsem se ukázat — ale nikdo se nechytl. Nakonec moderátor vytrolloval mě, když mi začal pokládat zcela vážné otázky na úroveň kreativity a inspirace v Česku.

Takže znovu a lépe: proč je inspirace jedovatá?

Protože je to prázdné slovo

"Inspirativní" znamená to samé, co "zajímavé" nebo "k zamyšlení": úplný prd. Nemyslím si o tom nic konkrétního. Je to ideální nehodnotící hodnocení pro korektní, až za hrob pozitivní dobu: nebudeme to, co říkáš, soudit, a radši nad tím ani moc přemýšlet. Zkusíme si z toho prostě každý něco odnést, jupí!

Funguje to i naopak: když přestanete ostatní zachraňovat a začnete jen jen inspirovat, zřeknete se tím jakékoliv zodpovědnosti. Aktivně někomu zlepšit život — třeba mu vnutit lepší pracovní nástroje nebo ho dostrkat na léčení — je namáhavé a dáváte tím všanc celý vztah. Zato inspirace vás,přesně jak poznamenal Starý Mrzout, nic nestojí.

Protože to bývá namaškaráděná prokrastinace

Co dalšího inspirace nedělá? Nebolí. U videí z TEDu nemusíte překonávat strach, nejistotu ani stud. Nad knížkou o běhání nemusíte polykat ledový vzduch ani bojovat s křečí v lýtkách. To z inspirace dělá namaškaráděnou prokrastinaci: tváří se jako součást práce, ale je jejím naprostým opakem. Do hlubin tvůrčí lopoty vás jen shodí z ještě větší výšky.

Pomněte, že než se toho slova chopil myšlenkový průmysl, inspirace číhala zásadně tam, kde ji nikdo nečekal. Projděte si seznam deseti nejslavnějších heurék historie: přišly ve vaně, v tramvaji, ve spánku. Žádné Kreatívne ráno Bratislava, žádný TEDxZnojmo: sorry. Franz Kafka našel inspiraci k nejslavnějším románům dvacátého století při "krysím závodě" v pojišťovně: v inspirativním prostředí smíchovského Hubu by se z něj stal leda reklamní textař.

Protože nepotřebujete víc inspirace, ale víc zkušeností

Před Kafku se dostáváme k nejnepříjemnější otázce: k čemu přesně se "potřebujete" inspirovat? Píšete druhý Proces‚ nebo nápovědu k antiviru? Kreslíte v Illustratoru novou Guernicu‚ nebo přitažlivější tlačítko OBJEDNAT? — Nic proti antivirům a užité grafice‚ ale není to umění, je to řemeslo: dál vás neposune pasivní "inspirování se", ale jedině aktivní studium a práce.

Není nakonec kult inspirace jen halucinogen, kterým se celá generace nahraditelných kopáčů znalostní ekonomiky udržuje v iluzi, že nejsou nahraditelní kopáči, ale umělci z Montparnassu?

To si zodpovězte sami. Ode mě už se dočkáte jen dvou rad:

- Kašlete na Múzy. Prostě pracujte a učte se.

- Pokud budete přece jen hledat inspiraci k něčemu opravdu originálnímu, vyhněte se místům, kde potkáte tisíce podobných. Čili všem konferencím, knížkám a blogům s nálepkou "inspirativní".

Dejte na mě, myslím to vážně: nechci vás inspirovat, ale zachránit.