Senátor a bývalý místopředseda vlády přitom neoznamoval novinářům nic menšího než to, že podle revize znaleckého posudku, na jehož základě bylo zahájeno proti němu vyšetřování, policisté a státní zástupci účastní v jeho kauze jsou podezřelí, že v době nadcházející předsednictví České republiky v EU zahájili pokus o svržení vlády zneužitím státní moci ke kriminalizaci právě zvoleného senátora, který byl nejvážnějším kandidátem na předsedu jedné z parlamentních stran a z toho titulu i na místopředsedu vlády.

Zarazilo mě, že senátor, chráněný imunitou, jakoby se i na půdě Senátu bál otevřeně vyjádřit podezření, které musí napadnout každého. Že je nemyslitelné, aby zúčastnění policisté a státní zástupci se o něco takového i jen pokusili, kdyby Bezpečnostní informační služba plnila úkoly Úřadu na ochranu ústavy. Neboť výlučně a jedině proto byly BIS zákonem svěřeny výjimečné pravomoci operativního dozoru i nad těmito orgány k ochraně bezpečnosti demokratického ústavního zřízení.

Představil jsem si, že když už na tiskové konferenci chyběli zástupci veřejnoprávních médií, tak i jen z internetového přenosu tiskové konference by v zemi, kde ještě nestačili přímo nebo přes nastrčené kupce vyprodat média agentům tajných služeb Ruské federace, by v dosud svobodných médiích zpráva o podezření, že tajné služby zneužily svých pravomocí k pokusu svrhnout demokraticky zvolenou vládu, musela vyvolat takový skandál, který by nikdo nemohl utajit.

Příští den jsem strnul. Reakce mizivá. Vzpomněl jsem si na otázku jednoho z novinářů na tiskové konferenci, zda se senátor Čunek nechce zprávou o výsledku revize znaleckého posudku „zviditelnit“ před nadcházejícími senátními a komunálními volbami! A do toho se mi vybavila zpráva o vydírání podnikatele Jiřího Šatánka důstojníky BIS. Aby podváděl své klienty prodejem kódů, které by umožnily BIS slídit v soukromí jeho klientů. Za to se mu mělo dostat krytí BIS k daňovým podvodům. Do budoucna by se stal vydíratelný BIS Jiří Šatánek sám.

Vybavila se mi celá plejáda „záhad“, které jsem od r. 2000 zažil. Jaké mohlo být trestní oznámení, které Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 5 na mne podal dne 6.6.2000 Úřad vlády za řízení jeho tehdejších místopředsedů v době, kdy jsem byl již trestně stíhán Policií ČR ministra vnitra Grosse za plnění zákonné povinnosti. Jaké muselo být radostné očekávání kariérního postupu a mimořádných odměn státní zástupkyně, až advokáta Altnera dostane do vězení, když v rozrušení podepsala, že na tom má zájem dokonce sám Úřad vlády. Jakápak presumpce neviny. Kde je zájem Úřadu vlády, je státní zastupitelství nezávislé na zákonu, na Ústavě, tedy absolutně na všem - kromě Úřadu vlády.

Opoziční smlouvou. Tam někde to začalo. Zeman si nenechával předkládat odposlechy BIS jako místopředseda, špiclík Špidla. Neobíhal justiční funkcionáře jako závistivý advokát Rychetský. Nekorumpoval policii jako kariérista Gross. Pozdě Zeman zjistil, že za jeho zády se už jeho místopředsedové chopili moci a odstavili ho na vedlejší kolej. A právě v té době začal utajený vzestup moci Zemanem dosazeného vedení BIS.

Za deset let jsem si zakusil celou paletu „metodiky“ BIS. Pravda již se nepopravuje. Trest smrti je zakázán. Ani vězení se mi jako některým jiným nedostalo. Sice dost šťastnou souhrou náhod, ale přeci. „Specialisté“ StB, kteří nyní působí pod značkou BIS, přešli v duchu moderní „metodiky“ KGB na jemnější metody „řízené demokracie“.

„Záhadná“ rozhodnutí soudů dávají tušit, že ne každý se dokáže postavit vydírání BIS jako Šatánek, když je třeba zájmovou osobu připravit o majetek, ochranu osobnosti a další a další. Ale to jsou jen ta zjevná zneužití státní moci. Jsou i mnohem rafinovanější.

„Záhadné“ nájezdy policejních vozů s rozsvícenými majáky ve večerních hodinách do setmělé vesnice až na okraji Prahy. Do rodinného domku trvalého bydliště zájmové osoby v době, kdy se tam nezdržuje nikdo kromě stařičké babičky dětí zájmové osoby. Namísto doručení písemností kdykoliv v pracovní době na internetu dostupné adresy kanceláře v Praze, nešetří policie náklady a časem, aby pod legendou doručení písemnosti zájmové osobě jezdila soustavně, za mimořádné pozornosti setmělé vesnice, osamělou starou ženu „varovat“, že kvůli zájmové osobě jí hrozí ztráta majetku včetně střechy nad hlavou. A to tak dlouho, až to nebohá žena psychicky nevydrží, musí být hospitalizována v nemocnici a „dobrovolně“ požádá obecní úřad, že už to nemůže vydržet. Aby zrušil zájmové osobě evidenci pobytu v jejím rodinném domku, že ona už chce mít pokoj. Jak to „upevní vztahy“ zájmové osoby s vnoučaty, netřeba rozebírat.

Proti obdobně brutálně psychicky zaměřeným, zvlášť lstivým, zjevně nelidským „metodám“ jsou některé „metody“ relativně neškodné.

Např. pod legendou obtíží s doručením písemnosti orgánů činných v trestním řízení, (hojně užíváno, nějaký ten nastrčený udavač se vždycky najde) zadržení zájmové osoby pohraniční policií na hranicích. Následuje protokolární odevzdání všech osobních věcí včetně pásku a tkaniček od bot. Co kdyby se zadržela písemnost, která dokládá nároky zájmové osoby. Neškodilo by ji „ztratit“. Vyčkání eskorty policie z Prahy. Po několika hodinách čekání, odvoz zájmové osoby z úřadovny pohraniční policie na policii v Praze. To vše k tomu, aby mohla být policií zájmové osobě oficiálně předána „podle zákona“ písemnost.

Nebo do kanceláře zájmové osoby vpadne celé komando soudních exekutorů s asistencí justiční stráže a státní policie. Sdělí zájmové osobě, že v době, kdy se nezdržovala, jí byl „náhradním doručením“ doručen exekuční příkaz na adresu, kde se nezdržovala, a o kterém pochopitelně neví. Pokud zájmová osoba nemá zrovna u sebe čtvrt milionu korun na vyrovnání „pohledávky“, její veškerý mobilní inventář je za asistence exekučního komanda oblepen nálepkami „exekučně zabaveno“. Atd. atd.

Drobné „taškařice“, jako jsou odposlechy nejen zájmové osoby, ale především daleko široko všech osob v jejím okolí a na to navazující „záhadné“ rozličné potíže těchto osob, nestojí proti tomu ani za zmínku.

Po zkušenostech, které v této zemi byly dány málokomu, jsem si uvědomil: Kolik je novinářů, advokátů, soudců, státních zástupců, policistů, politiků a řady veřejných činitelů všeho druhu, kteří by měli na to, aby se postavili BIS jako Jiří Šatánek? Ano, najdou se i novináři, advokáti, soudci atd., a možná výjimečně i politici, kteří se odváží projevit svou autentickou vůli. Ale můžeme se divit, že většina má strach? Proč to ani senátor Jiří Čunek na půdě Senátu PČR napřímo neprohlásil. Všechno nasvědčuje tomu, že politická rozhodnutí v této zemi jsou ovládána organizovaným zločinem. Ze svých daní si platíme svoje úskočné, lstivé tyrany.

A právě proto stálo za to jít k volbám. Ne proto, abychom volili ideál. Ten není a nebude. Stejně jako naše demokracie jsou i ty naše „okovy strachu“ virtuální. A proto každý, komu není osud této země lhostejný, jít volit měl. Nikoliv ideál, ale to nejmenší zlo.