Co ovšem „nová tvář“ extremistů znamená pro policii? Opravdu jim ztíží práci? Podle všeho spíš ano: na stránkách Národního odporu se lze také podrobně seznámit s tím, jak se policisté v civilu snaží do prostředí extremistů pronikat a zachycovat jejich činnost. A tak je tam vylíčeno, jak se policejní příslušníci oblékají, jak se chovají při akcích, jichž se účastní, a jak je může nezkušený „prostý“ extremista poznat. Když to člověk čte, skoro by váhal, kdo koho vlastně sleduje.
Extremisté jsou proti policii v jisté výhodě - jsou na svou „věc“ plně soustředěni, jsou pro ni zapálení a je jich méně, takže se dokážou lépe dohodnout. Policejní aparát je z podstaty věci méně pružný jako každá velká instituce. A policistů, kterým by boj proti extremismu ležel na srdci tak, aby se jim stal posláním, je jen hrstka. Pro ty ostatní je to jen jedna část práce.
Česká policie ani její vedení si ovšem nemusí bezradně zoufat. Fakt, že nacionalističtí demonstranti mění oděv, ještě neznamená, že mění způsoby. Kdyby totiž změnili rétoriku a cíle, přestali by být extremisty a celé jejich podnikání by ztratilo smysl. Nějaké příští příručky pro řadové policisty tedy musejí jít k jádru věci, nesoustřeďovat se na oblečení a vizáž demonstrantů, ale na to, oč ve skutečnosti jde: na rasovou a národnostní nesnášenlivost, kterou vyznávají a hlásají. Vlastně to tak mělo být od začátku, smyslem boje proti extremismu přece není a nikdy nebylo hledat či trestat lidi, kteří jsou tak nebo onak oblečeni.
LN, 1.10.2007