Každou chvíli nás někdo straší, jak je naše Země katastrofálně přelidněna. Říkají to jednak ti nazelenalí, co mají lidstvo za škaredý vřed na tváři Matky Přírody a nejraději by ho vyhubili, i když to neříkají nahlas. A pak to říkají ti, kdo se naopak o lidstvo obávají a mají pocit, že více lidí znamená více bídy.

První skupinou extremistických úchylů ze dnes zabývat nebudu, protože si nechci kazit náladu. Za polemiku ale stojí i názor skupiny druhé. Ta totiž vychází z marxistického vidění, podle kterého je veškerého bohatství na světě jeden krajíc a vše je jen otázkou jeho rozdělování. A tedy čím více krků a žaludků se bude o ten krajíc dělit, tím hůř pro krky i žaludky.

Jenže bohatství neplyne ze zdrojů. Bohatství vzniká z práce. Samosebou, že z práce produktivnějších lidí vzniká více bohatství než z práce lidí méně produktivních, ale bez lidské práce a umu bohatství prostě nevznikne.

Pokud by tomu tak nebylo, byly by nejbohatšími zeměmi ty nejméně zalidněné, kde na jednu duši připadá nejvíce plochy a přírodních zdrojů. A naopak. Jenže statistiky říkají něco jiného.

Z pětice nejbohatších států světa (tedy států s nejvyšším HDP na hlavu) jsou tři, které zároveň patří mezi nejhustěji zalidněné: Singapur, Hongkong (má stále samostatné statistiky) a Gibraltar. Zatímco třeba taková Středoafrická republika patří mezi nejchudší a zároveň nejméně zalidněné země světa. Opačnou korelaci u států nenalezneme.

Kdyby měl ale někdo prostě intuitivní pocit, že se nás na planetě tísní nějak moc, nabízím poněkud brutální, ale velmi názorné srovnání. Koukněte z okna do nějakého volného prostranství. Tam si představte čtverec o straně jeden kilometr. A na jeho základně v duchu vztyčte skleněný hranol. Víte, do jaké výšky by tento hranol zaplnilo veškeré lidstvo planety, kdybyste ho tam nasypali jako brambory? Do výšky pouhých několika set metrů. Veškeré lidstvo celé planety by se tedy vešlo do krabice o stranách kilometr krát kilometr krát asi třista metrů.

No, moc hezké přirovnání to není, asi by se spíš líbilo těm úchylným zeleným extremistům. Zkusím to jinak. Když si celé lidstvo stoupne na váhu, bude vážit zhruba stejně, jako obsah vodní nádrže o ploše jednoho kilometru čtverečního a hloubce asi tří set metrů. Hustota lidského těla se od vody moc neliší.

Tyto dny dosáhl počet lidí na planetě Zemi sedmi miliard. Hodně hrubým odhadem lze říci, že kdyby každý vážil v průměru padesát kilo (což zdaleka neváží, nejsou všichni tlustí jako Češi a musíte počítat, že třetinu lidstva tvoří děti), možná by lidé vážili dohromady jako ona nádrž o hloubce spíš jen dvouset metrů.

Nebo ještě jinak. Tramvaje a autobusy jsou dimenzovány tak, že na jeden metr čtvereční se při naplnění dopravního prostředku počítá se čtyřmi až pěti lidmi. Pokud bychom ale počítali s tím, že část z nich budou malé děti, vešlo by se na metr pět lidí v pohodě. Pokud bychom tedy všechny lidi na Zemi nechali nastoupit na jednu plochu, aby utvořili běžně stísněný dav, vystačilo by celému lidstvu hřiště o velikosti 1400 km čtverečních. Tedy čtverec o straně asi 37 kilometrů. Takže celé lidstvo si stoupne na území ani ne třikrát větší, než je rozloha Prahy

Nás se sem ještě vejde. Milujte se a množte se.

Převzato z blogu autora