Jsem rád, že ministr Ivan Langer slíbil, že do konce srpna předloží novelu, která strážníkům pravomoc měřit rychlost vrátí.
Možná svým postojem rozladím řadu lidí, kteří rádi jezdí rychle, ale v době, kdy je počet mrtvých na našich silnicích stále velmi hrozivý a žádná dosud zvolená opatření k jeho snížení nevedou, je to snad oprávněné. Debata o možnosti jezdit bez výraznějšího omezování reprezentuje v podstatě klasický spor na téma, kde končí individuální svoboda (jezdit jak chci) a kde začíná omezení svobody druhých, a nebo přinejmenším omezení jejich práva na bezpečí a ochranu před bezohledností.
Mé názory a argumenty pro podporu zachování stávajících pravomocí městských a obecních policií jsou následující:
1. Jsem konzervativní člověk a myslím si, že zákon má být dodržován. Je to v naší zemi těžké, protože máme mnoho zákonů špatných a spletitých, ale ještě to neznamená, že by se mělo napomáhat jejich obcházení. Pohrdání zákonem je neslušné a odporuje vyšším principům, na kterých jsou postaveny základy kultivovaných společností. Zákony by se měly nejen dodržovat, ale také s rozumnou razancí vymáhat. Ovšem tam, kde zákony vedou k absurdním situacím, bychom se všichni měli snažit o jejich úpravu.
2. Tolerance k překračování omezené rychlosti je jeden z nejlepších příkladů toho, jak rychle vede nevymáhání zákona ke ztrátě disciplíny a k masovému porušování pravidel. Pokud by chtěl někdo nějakou spořádanou populaci rychle a plošně odnaučit zákony ctít, není lepší a rychlejší metoda, než nastavět na bezpečných úsecích silnic značky s omezením rychlosti a toto omezení dlouhodobě nekontrolovat. Do pár týdnů je úspěch jistý. Všichni budou jezdit jakoby značka nebyla, ledaže by se tam objevil nějaký neznalý a na místní zvyky neadaptovaný cizinec.
3. Jak ukazují aktuální dvouletá data z vyhodnocení zavedeného bodového systému, nevedl tento systém ke snížení nehodovosti. Ani nejtvrdší bodový systém s hrozbou ztráty řidičského oprávnění nemůže fungovat bez paralelně zvyšované, intenzivní a systematické kontroly rychlosti a bez dostatečně vysoké pravděpodobnosti, že bude člověk při prohřešku chycen. Bez důsledné kontroly vede samotný, byť přísný bodový systém tak nejvýše k dobré průpravě pro hru, zvanou v našich končinách “ruská ruleta“.
4. Shodou okolností jsem měl možnost koncem sedmdesátých let minulého století v USA, v době, kdy končila tehdejší ropná krize, zhlédnout zajímavou lokální mediální diskusi. Nedostatek ropy vedl k šetření a vymohl si relativně nízký rychlostní limit 55 mil/hod., který v USA platí dodnes. Tehdy byl tento limit paradoxně přes významné snížení nehodovosti zpochybňován samotnou policií, která argumentovala, že bude lépe limit opět zvýšit, než tolerovat neúctu k zákonu a jeho překračování při nedostatku radarů a policistů, a dávat tím najevo, že zákon je něco, co si může každý ohnout dle své potřeby a nátury.
5. Souhlasím s tvrzeními, že značky, které přikazují snížení rychlosti, jako je například začátek obce, jsou leckde umístěné zbytečně předem a daleko od zastavěných, a tudíž nebezpečných zón. Je to racionální a legitimně vznesený argument. Neměl by se však používat pro obhajobu tolerance překračování povolené rychlosti, protože to je, jak již bylo výše řečeno, z hlediska disciplíny v dodržování zákona destruktivní. Tento argument by měl sloužit hlavně tomu, aby hloupé značky, kterých je okolo nás bohužel plno, byly označeny, vykopány a recyklovány na nějaké užitečné předměty a nahrazeny značkami inteligentními, např. vyšší povolenou rychlostí na začátku označení obce, která může být dle potřeby bezpečí ve správném místě zrušena.
6. Argument, že obce si plní pokladny vybranými pokutami za překročení rychlosti, by místo zatracování měl být vyzdvihován jako mimořádný a následováníhodný úspěch v hospodaření obce. Jestliže městská policie koupí radar, který se během pár měsíců zaplatí, a ještě k tomu navíc dostane pár lidí, kteří nevědí, co dělat s adrenalinem ve svých tělesných schránkách, příslušnou lekci, jak se má jezdit, tak je to moc dobře. V době, kdy je značný nedostatek státních policistů, policie je přetížená a stále zápasí se svým rozpočtem, je jen vítané, že může být městská policie samofinancovaná cestou vybraných pokut, které nespadnou do bezedné studny státního rozpočtu. A jedna parta městských strážníků u radaru navíc může vydělat na pár svých kolegů, kteří pak mohou honit opilce a výtržníky a být při tom i slušně zaplaceni, aby si své role vážili. Určitě je takováto forma finančního přilepšení lepší, než když má obec stále natahovat prosebnicky ruku po dotacích a žádat po mocných vyšších úřednících či po poslancích finance na zvyšování bezpečnosti silnic ve své působnosti. Kéž by v této zemi fungovalo takovýchto jednoduchých a účinných ekonomických mechanismů co nejvíce. A jestli se někde objeví s odpuštěním trouba, a upřímně věřím tomu, že se takový vyskytne, který nechá radar postavit záludně na dopravně zcela bezpečném místě, jen aby se místní kasa napakovala, tak ho mají veřejnost a media rázně vyštvat a ne místo toho ponoukat politiky, aby radary centralizovali zpět do rukou státních, tj. rádoby nejmoudřejších a nejčistších orgánů.
Letos jsem měl štěstí a mohl jsem být na dva týdny na dovolené na Madeiře. Portugalci tam jezdili ve zcela opačném poměru, než se jezdí u nás, to jest 90:10 podle pravidel. Zažil jsem něco podobného již v Dánsku před deseti lety, kde jsem se ptal, jak je to vlastně možné? Odpověď byla jasná a krystalicky průzračná: „Zkuste si jet v obci přes rychlostní limit. S maximální pravděpodobností budete mít první velkou pokutu během čtyř hodin.“ Nevím, jestli stavu pohody na silnicích dosáhli nějakým opatřením portugalští politici a nebo jsou Portugalci prostě jen slušní, opatrní a pohodoví od přírody. Ale s jistotou vím, že Češi zrovna teď na silnicích takovýmito vlastnostmi neoplývají a navíc nemají ve svém průměru chuť a snahu začít být ohleduplnější. Je proto třeba ty naše divoké řidiče ke slušnosti efektivně tlačit. A to nejen trestnými body, ale také masovou a systematickou kontrolou a takovým lokálním měřením rychlosti, aby se stali slušnými lidmi co nejdříve, rádi a dobrovolně. To, že to státní pokladnu nebude nic stát, je v tomto případě dobrý bonus navíc.
V Hradci Králové 17. července 2008
Ředitel fakultní nemocnice Hradec Králové