Na chování onoho medvěda, který se ve známé Krylovově bajce snažil prospět spícímu poustevníkovi tím, že od jeho hlavy odháněl mouchy kamenem, což ovšem poustevník nepřežil, jsem si vzpomněl při sledování úterního pořadu Český žurnál - Teorie rovnosti na ČT2.

Snaha o obranu rovnosti mužů a žen vyjádřenou nápadem přejmenovat náměstí T. G. Masaryka na náměstí Garrigueových, aby rovnosti bylo učiněno zadost, je přesně onou medvědí službou lidským právům. Činí z nich totiž v očích obyčejných lidí jakousi kuriozitu, se kterou netřeba mít cokoliv společného. Normální lidé snad chápou, že když T. A. Edison vynalezl žárovku, nikterak se to přece nedotýká významu, cti a pověsti jeho manželky. A jistě úctyhodná rodina Garrigueových je přece něco zcela jiného než fenomén T. G. M. v českých dějinách.

Český žurnál v tom ovšem zdaleka není sám. Vytýkat českým pohádkám, že v nich jsou jen stateční rytíři a bílé princezny, je stejně nemístné, jako vytýkat třeba indiánským pohádkám, že v nich vystupují pouze indiánští náčelníci, a černošským pohádkám, že v nich naopak žádné bílé princezny nejsou. Pomalu abychom se báli prohlásit, že do běžecké štafety na 4 x 100 metrů se hodí spíš černoši než Eskymáci, neboť bychom mohli porušit antidiskriminační zákon.

Podobně bychom mohli odmítat myšlenky americké Deklarace nezávislosti jen proto, že ji napsali pouze bílí, heterosexuální muži a navíc ještě protestanti.

Právě tyto nápady, tato interpretace lidských dějin a antropologické konstanty člověka je onou kuriozitou, s níž by obyčejní lidé neměli mít nic společného. Historický omyl evropské politické levice, která od myšlenky univerzality lidských práv přešla na myšlenku, že existují jen zvláštní a odlišná práva jednotlivců a skupin, z nichž každé musí být chráněno proti druhým, bychom neměli následovat. Rovnost není v tom, že všichni jsou stejní.

To, že z důvodu pohlaví, politického nebo náboženského přesvědčení, rasy atd. nesmí být nikomu bráněno stát se ředitelem banky nebo dosáhnout vysokoškolského vzdělání, přece neznamená, že všichni se stanou řediteli a akademiky.

Skutečná lidská práva, právo na život, lidskou důstojnost a rovnost před zákonem nesmí být nikomu upřena. Ale ani dotčena bizarními nápady těch, kteří o tom, jaké jsou skutečné problémy života obyčejných lidí, nikdy neslyšeli.

Pomalu abychom se báli prohlásit, že do štafety se hodí spíš černoši než Eskymáci

Autor je zástupce veřejné ochránkyně práv

Právo, 30.11.2017