Nové zprávy o tom, že tuzemští miliardáři nakupují další média, už zní docela věrohodně. Do skupiny Penta míří regionální deníky Vltava-Labe-Press. Impérium Czech News Center Daniela Křetínského má vyrůst o malou Mladou frontu, tedy tituly E15 a Euro.

Do mediálních skupin, které vlastní miliardáři Babiš, Bakala, Křetínský a nově Dospiva, dnes mohou patřit všechna významnější média. Výjimkou je spojenectví Seznamu a Práva, které jediné zatím dokáže odolávat drtivé finanční síle takzvaných oligarchů.

Samozřejmě není jasné, co se pod slovem oligarcha vlastně myslí. Začalo se používat v souvislosti s bohatými podnikateli, kteří nějakým způsobem chtějí ovlivňovat politiku a veřejnost, a k tomu jsou média vynikajícím nástrojem. 

Nakonec i soukromá média musí někomu patřit, řekne si nezúčastněný pozorovatel, a říkat každému boháči oligarcha je přece totální nesmysl. Také dříve měla média nějaké vlastníky nejčastěji z Německa, a oč jsou Němci lepší než Češi. Opravdu, není třeba mít jakékoli předsudky proti bohatým Čechům. Na druhé straně však nejde přehlížet riziko, na které upozorňovaly zprávy zahraničněpolitických analytiků ze Západu už před pěti lety.

Kdo z Čechů tehdy slyšel varování před nebezpečím, že bohatí východní oligarchové skupují média a že to je nebezpečí pro mladou demokracii v mnoha zemích, ten pokrčil rameny, že se to nás, Čechů netýká. Dnes už všichni díky ministrovi financí a mediálnímu magnátovi Andreji Babišovi tuší, v čem je riziko. Zdaleka přitom nejde jen o Babiše. Každý miliardář má určité zájmy v politice, nehledě k tomu, že vlastním médiím sotva trpí, aby poškozovaly jeho ekonomické zájmy.

Co se tedy médiím v takové situaci vlastně děje, tak zní otázka. Nejjednodušší by bylo říci, že přicházejí o svou substanci. Redakce v novinách či v jiném typu médií je prostor, který by měl být nezávislý na svém okolí.

Jednotliví novináři pak podle svých schopností zveřejňují zprávy či komentáře, které jsou prostředkem k demokratické diskusi. Tuto diskusi vedou všichni občané, kteří se zajímají o veřejné záležitosti, a protože se podle ní rozhodují ve volbách, tak je tato diskuse hlavním principem demokracie neboli vlády lidu.

Nástupem oligarchů či miliardářů se však svobodný prostor redakcí zužuje. Vznikají mantinely, které brání věnovat se nějakým tématům. Někdy jsou novináři připraveni za příslib vyššího platu psát přesně tak, aby prosazovali zájmy svého majitele. Vzdorná opozice vůči majitelům se stala údělem mnoha redakcí a je otázka, jak dlouho tento ústupový boj ještě povedou. Noviny se tradičně musí vymezovat proti svým tradičním nepřátelům, kterými jsou PR agentury.

Tam pracují zpravidla mnohem lépe placení specialisté, kteří se snaží prosadit zájmy určitých ekonomických skupin. Ekonomické skupiny teď pochopily, že je jednodušší rovnou koupit celé noviny. Specialisté z PR agentur pak logicky získají přímý vliv na vedení médií a s požehnáním majitele už novináře přimějí, aby skákali podle toho, jak se jim píská.

Teď se zdá, že kromě několika velkých vydavatelských domů pod kontrolou miliardářů zůstane v Česku jen pár alternativních médií, které tedy budou bojovat za vyšší kvalitu demokracie, v první řadě jim ale půjde o přežití.

Není třeba litovat novináře, kteří si svou profesi vybrali. Občané by však měli používat články z novin k vážným diskusím s nutnou mírou opatrnosti.