Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Církve snad někoho nebo něco respektují?

Vánoce, resp. svátky slunovratu, se na našem území slavily už cca 3000 let před vznikem křesťanství. Církve si je pouze přivllastnily, či po socialisticku "přemístily". Dodnes jen blábolí o "křesťanských Vánocích" a nejsou schopny reflektovat jejich obecně známý původ.

"to silné, zdravé a hodnotné v nás je vidět právě tehdy, jak a nakolik dokážeme respektovat jiné názory a jejich nositele" - Právě absolutní nerespektování jiných názorů a jejich nositelů, i snahy jakékoli jiné názory potlačit, silou nebo intrikami, způsobily to, že církve velice rychle po roce 1989 ztratily všechny sympatie, které k nim veřejnost měla.

Jinak nevidím jediný důvod, proč by měla organizace nějakých věřících, jejichž víru naprostá většina společnosti nesdílí, pokud ji nepovažuje (na základě vlastních zkušeností) za škodlivou nebo přímo zločinnou, mít nějaké privilegované postavení. Pominu-li zločiny církve, míjí mě naprosto stejně jako spolek zahrádkářů v Kardašově Řečici, kde jsem nikdy nebyl, nepatří mi tam žádné pozemky a ani se tam nikdy zahrádkařením zabývat nehodlám. To jestli spolupracovali nebo nespolupracovali s STB, je jejich problém (a problém těch, na které donášeli, pravděpodobně i "zpovědní tajemství"). Je to jen ukázka jejich naprosté nedůvěryhodnosti a nespolehlivosti.

Re: Církve snad někoho nebo něco respektují?

  Ale tak úplně jedno vám to není, když tu tak ohnivě kritizujete církve, že. Kdyby vám to bylo jedno tak ani takové články číst nebudete.

co chce církev?

proč v žádné církvi nejsem? nikdo mi nikdy tuhle otázku nepoložil, ačkoliv každý druhý novinář ji za mě zodpovídá.

Takže má odpověď: cítím zmatení v záměrech, církev neví, co chce, nevědí to její představitelé, zámery papežů, kardinálů, biskupů i farářů jsou rozporné, kříží se mezi sebou i s různými záměry cirkve a to do toho ještě vůbec nevstupuje můj vlastní individuální záměr, který chci tady na Zemi uskutečnit a prožít. Pomůžou mi tihle lidé s naplněním mého záměru? Jsou jejich záměry v harmonii s mým? Nebo mi budou vnucovat své záměry, ty mé zpochybňovat a mě samotného urážet, když dám otevřeně najevo, co chci? Tak např.: Chci sex. Jak se církev postaví k tomuto mému záměru?

Církev občas projeví, co chce. Např. mě chce spasit. Ptal se mě někdo, jestli o nějaké spasení stojím? Od čeho mám být spasen? Jestli od hříchů, kdo určuje, co je to hřích? Je soulož hřích? Kdo mě potrestá a čím, když na spásu z jejich rukou kašlu? Proč bych se měl bát pekla nebo Boha, když vím, že nejhorší peklo je tady na Zemi a když každou vteřinou prožívám absolutní Boží lásku? Když prožívám Božské přijetí ať dělám, co dělám? Když vím, že jsem Bohem přijímán, i kdybych bestálně povraždil tisíc neviňátek? K čemu je mi církev?

Církev často říká, co chce po jiných, papež má živnost založenou na nevyžádaných radách, které nikomu nepomůžou. Začnu je vnímat, až budou sdílet, co chtějí sami pro sebe, co chtějí prožít bez ohledu na to, co dělají nebo nedělají ostatní lide nebo já a já s nimi budu sdílet to, co chci prožívat já (chci prožívat jednotu, harmonii a lásku), pak můžeme vytvořit společný záměr a ten realizovat ve vesmíru.