Zase jednou tu máme bouři ve sklenici vody, rvačku bez rizika: od prvního ledna platí novela shromažďovacího zákona, podle níž lze „rozpustit“ demonstraci, rozumějte rozehnat, pokud si její účastníci zakryjí tváře. To je zašťourání do vosího hnízda aktivistických ochránců lidských práv. Podle nich má každý nezadatelné právo zakrýt si obličej kdykoli a kdekoli, a pokud zakrytí tváří je důvod k rozehnání demonstrace, pak je to porušení principu presumpce neviny. Na tom samozřejmě něco je.

Stojíme tu před důmyslnou aplikací proslulé Hlavy XXII: policie je zde oprávněna k zásahu ještě předtím, než někdo spáchal trestný čin, přičemž ten někdo se zakryl proto, aby nebyl stíhatelný, pokud by trestný čin spáchal.

Zákon tohoto typu má dlouhou historii. Datuje se z roku 1845, kdy v Americe přijali zákony proti demonstracím lidí se zakrytými tvářemi. V té či oné podobě byl postupně přijat v mnoha státech Unie a po občanské válce se tomuto typu zákona začalo říkat anti-Klan Law, s odvoláním na nově založený Ku Klux Klan. Od té doby byl v té či oné podobě přijat a měněn a odvoláván v mnoha zemích na celém světě. Je to přirozené. Unikátnost lidské tváře je jednou z mocenských pák, jež stát proti občanům má. Kdybychom měli vejčité hlavy bez jakýchkoli podrobností, stát by si nás musel značkovat a hned poté by vydal zákon zakazující zakrývání značek - tak jednoduchý je to princip.

To je samozřejmě absurdní představa. Stejně absurdní jsou ale i námitky ochránců lidských práv. Pod zákon podle nich spadají muslimské ženy v burkách i masopustní maškary. Pokud policie rozežene demonstraci zakuklených nacistů nebo anarchistů, pak by se stejným úsilím měla honit pátého prosince čerty a Mikuláše. I k takto krajním vizím můžeme snadno dospět. Komické na tom je, že zakrývání tváře zákon pronásledoval už od roku 1990, kdy byla schválena nová norma o právu shromažďovacím. V paragrafu 14 odstavci 2 se zde konstatuje, že se dopouští přestupku ten, kdo „jako účastník shromáždění má obličej zakrytý způsobem ztěžujícím nebo znemožňujícím jeho identifikaci“. Pak může takovému maskovanému přestupníkovi být uložena pokuta do 5000 Kč.

Je mnoho důvodů k domněnce, že stát na vybírání těchto pokut nezbohatl. Právě proto formulace žádný povyk nezpůsobila. Ten vypukl až teď, kdy je mocenským orgánům umožněno zasáhnout proti demonstraci jako takové s odůvodněním, že účastníci „mají obličej zakrytý způsobem ztěžujícím nebo znemožňujícím jeho identifikaci“. Celý ten spor je založen na předpokladu absence zdravého rozumu. Demonstrace, to je přece předvedení, představení, seznámení - s osobním názorem demonstrujícího. Právo shromažďovací, právo vyjadřovat svobodně svoje názory, to jsou jedna ze základních práv, na nichž stojí svobodná společnost, a naopak - tam, kde tato práva nejsou, tam nelze o svobodě vůbec mluvit. Z tohoto zorného úhlu nahlíženo by neměl nikdo mít ani ten nejmenší důvod, proč si při demonstraci zakrývat obličej. Naopak, osobní účastí, osobním nasazením dává svému vystoupení a tím i svému názoru a hlasu váhu. S tváří zakrytou se stává anonymní součástí jakési masy, v níž se individualita ztratila a místo ní je jen jakási množina nivelizovaných vůlí.

Ostatně není náhoda, že si tváře zakrývají účastníci demonstrací prosazujících nedemokratické koncepty. Nejčastěji to jsou anarchisté různých směrů, spojených jednotnou vůlí rozvrátit „establishment“ a na jeho troskách postavit „autenticky svobodnou společnost“. Od principu zdravého rozumu by musela ustoupit i policie, kdyby vystupovala proti jakékoli maskované osobě. Nic nesvědčí pro to, že by to měla v úmyslu. Povyk ochránců lidských práv, to je především rituální připomenutí, že tu jsou, že zde bděle stojí na stráži. Jejich argumenty zpravidla spadají do oblasti spekulací: kamery na ulicích by mohly sloužit k pronásledování občanů; čipová Opencard slouží ke shromažďování osobních údajů; karnevalový průvod bude vystaven policejní šikaně.

Spor se točí kolem symbolu, pokud možno symbolu mediálně uchopitelného. Přitom objektivně vzato, maskované průvody nejsou ani zdaleka tím největším problémem naší společnosti. Občan netrpí dohledem kamer anebo zákazem demonstrovat v masce. Trpí zejména neschopností a arogancí státu, který si kupříkladu vymyslí poplatek čili daň za převod starých aut, a není schopen zajistit občanovi důstojný kontakt s úřadem. Občan musí snášet, že stát - kupříkladu - je schopen mu vydat za poplatek 1500 korun půlroční dočasný pas, ač ví, že v mnoha zemích takové pasy neuznávají.

To jsou dva aktuální případy státní šikany, jež ale není mediálně zajímavá, a tudíž se na ni neupírá pozornost žádných neohrožených bojovníků. Ti se slétají jako mouchy na med na právo či neprávo rvát se s policistou a mít při tom kuklu na hlavě.

LN, 10.1.2009