Naše doba je plná paradoxů a absurdních dramat. Občan státu může často podléhat dojmu, že doba se již vymkla z kloubů a opravdu šílí.
V rámci diskusního pořadu o budoucnosti českého školství (jistě téma velmi důležité - zvláště před volbami) byli svoláni zástupci politických stran do Knihovny Václava Havla. Za KSČM se zde objevila známá odbornice na české dějiny poslankyně Marta Semelová.
Je nepřehlédnutelnou osobou této strany. Každý rok pěje Internacionálu v hloučku seniorů nad hrobem „dělnického“ presidenta Gottwalda (tedy člověka, který podepisoval rozsudky smrti nad svými bývalými přáteli). Miladu Horákovou, popravenou ve vykonstruovaném procesu, považuje za provinilou a tak nějak nepřímo i za tu, která si svou popravu zasloužila. Okupace Československa v roce 1968 vojsky Varšavského paktu je pro ni stále „bratrská pomoc“. Dalo by se psát dále o jejich výrocích, které jsou v demokracii jistě přípustné, avšak měly by být ihned rázně korigovány.
Komunistická poslankyně se diskuse zúčastnila dle vlastních slov proto, že „se dlouhodobě a systematicky věnuje školství“. Pokud bychom dovedli vše do důsledku, je to úplně stejné, jako by se dr. Josef Mengele zúčastnil po válce antropologického kongresu, neboť i on má jistě dlouhodobé zkušenosti. Komunisté i nacisté reprezentují zločinecký systém vlády s minulostí, která je dobře zdokumentována a kterou nelze odbýt mávnutím ruky, že je to již dávno. Obě strany se totiž dávno vyřadily ze spektra oněch demokratických stran. Jen u nás a poté v některých despociích ještě existuje onen název „komunistický“, který bez jakýchkoliv pochybností odkazuje na krvavou minulost. Současní představitelé této strany dělají vše pro to, aby onu minulost stále připomínali a společnost provokovali.
Jeden bloger zde nedávno psal, že již není třeba bojovat minulé války. Jistě má pravdu, avšak současnost potvrzuje, že demokracie je systém, který je permanentně v ohrožení. V dobách klidu méně, v současných světových turbulencích však riziko zvrhnutí v totalitu stoupá. Oprávněné obavy obyvatel se pak upnou k leckterým „zachráncům“, kteří jim slibují, že jejich problémy za ně vyřeší, což se ještě nikdy nikomu na světě nepovedlo a nepovede.
Komunisté však stále nabízejí své omšelé zboží o rovnoprávnosti, sociální spravedlnosti a „správné“ minulosti. Marta Semelová může mluvit, co chce, avšak demokracie by jí měla vymezit místo, kde bude své názory hlásat. Knihovna Václava Havla to jistě není.
Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora