Pokrok, nebo divácký hyenismus? Byznys!

Není blázniviny, kterou by člověk nevymyslel – nejnovější z nich je kosmický projekt Mars One.

Tak už je to jisté: téměř půl století poté, co dvě supervelmoci rozumně vzdaly boj o Měsíc, lidé teď poletí rovnou na Mars. A žádní superprofesionálové. Nepůjde už totiž o politickou prestiž, nýbrž o reality show – mise bude nepřetržitě živě přenášena; herců se přihlásilo přes dvě stě tisíc a do užšího výběru jich asi tisíc bylo vybráno. Cirkus je dokonalý: známe už i jména dvou Češek, 28 a 24 roků, které se mezi nimi ocitly také. Možná se vynoří ještě další. Poselství jedné z nich je srozumitelné: "Nechat za sebou svůj život není zas tak těžké – dosud jsem žádné hodnoty nevytvořila, šance, že bych mohla, je poměrně malá, a tento projekt mi dává možnosti posunout dál celé lidstvo, i kdyby třeba jen tou vidinou." To už to děvče opravdu život omrzel?

Ano, posunout dál celé lidstvo, pokrok - ušlechtilá ambice; a zároveň i vděčné sousto pro média. Nicméně od té doby, co se ukázalo, že zatímco vynést do kosmu jeden kilogram hmoty stojí miliony, někde tam s ním bezpečně přistát a zase odletět už miliardy, skončily i závody o politickou prestiž; byznys to však vyřešil.

Ten spočívá v permanentní reality show, již budou nepochybně po celé zeměkouli dychtivě sledovat miliardy diváků, jak se o tom žádným účastníkům soutěže Big Brother, natož pak nějakým českým Vyvoleným nikdy ani nezdálo. Vždyť první superstars začínají plnit mediální prostor už teď…

Stojí-li ovšem dopravení jednoho kila zpět z Měsíce na Zem miliardy, z Marsu už se to nikdo financovat ani neodvažuje, a tak je osud oněch marťanských vyvolených zpečetěn: není cesty zpátky. Doživotní show, za cenu ovšem, že už nikdy neopustí hermetické vězení na cizí planetě. A v tom je právě ta fatální lákavost celé akce. Člověka by věru zajímalo, čím bylo těch dvě stě tisíc pozemšťanů motivováno… - anebo si také nechávali zadní vrátka, jako ona šťastná česká adeptka? Ta totiž ještě dodala: "Těžké je nechat za sebou rodinu, manžela, přátele… Na to teď nejsem schopna odpovědět. Zatím však nikam neletím, pouze jsem se dostala do užšího výběru."

Tak či onak, lze určitě předpokládat dvojí: projekt se nejspíš uskuteční. Na rozdíl od mnoha předchozích - pofidérních novinářských kachen - je tento plán reálně ošetřen: technika, jíž je k tomu zapotřebí, již existuje, byť za ceny astronomické, které však zase pokryje astronomický prodej vysílacích práv. Na to jsou zainteresovaní spoluhráči otce projektu, nizozemského podnikatele Base Lansdorpa, příliš silní, aby tomu bylo jinak - stačí zmínit kupříkladu největšího amerického zbrojního výrobce, firmu Lockheed Martin. A za druhé, najde se i dost těch, kteří si to nerozmyslí; stále jsou tu hromady exhibicionistů, ochotných dát za jednodenní mediální slávu život – a tady budou ti blázni v televizi až do smrti. Pro někoho – co si přát víc?

A pro ty ostatní: zapomeňme na objevování nových Amerik. Žádné žírné lesy a planiny plné bizonů a indiánů na Marsu nečekají. Ten svět pozemšťan nikdy k obrazu svému nezmění. Stejně jako ještě nepřišla zpráva, že by někdo pořádal podobnou osidlovací misi Sahary…

Na misi Mars One není tedy vůbec nic ušlechtilého, jak se to veřejnosti podsouvá, nýbrž jde o prachsprostý voyerský byznys. Podívaná na doživotní dobrovolné vězně, z nichž nejednoho to nepochybně velmi začne mrzet. Diváků zaručeně budou miliardy a tato show už nikdy neskončí.