Jak informovala i titulní strana čtvrtečních Lidových novin (21. 11. 2013) – v ČR došlo k obrovskému zátahu na tzv. growshopy. Patrně není v ČR občana, který by jej nezaregistroval.

Zátah na prodejny s potřebami pro pěstování konopí začala česká policie zhruba před dvěma týdny. Zkontrolovala přibližně stovku objektů, v nichž zajistila zboží za miliony korun, dále přes čtyři desítky lidí pak obvinila ze šíření toxikomanie a dalších 32 osob z tohoto trestného činu podezírá. Prodejci i majitelé obchodů se podle Policejního prezidia dopustili šíření toxikomanie prý tím, že nabízeli a veřejně prezentovali materiály propagující pěstování a užívání marihuany.

Jde o značně právně komplikovanou otázku. Samozřejmě nejde jen o primární otázku, zda bylo skutečně nutné zabavovat květináče, hnojivo a pytle s hlínou. Důležitějším problémem, který vyvstává na pozadí tohoto oříšku, je mimo jiné ten, kde vlastně končí ochrana společnosti (zde před tzv. toxikomanií) a kde začíná např. ochrana podnikání či lidské svobody vůbec? Jak silná je v Česku skutečná právní jistota?

Smutnou skutečností bezpochyby je, že několik desítek lidí přišlo o práci (mnohdy živitelů rodin) a stát de facto následně přijde o mnoho milionů korun odváděných na daních a zákonných pojistných. Důležitým faktem je, že marihuana není skutečná droga, za kterou ji bohužel mnozí pokládají, ale má značné léčebné účinky.

O legalizaci marihuany pro lékařské potřeby se v ČR hovoří již několik let.

Zavzpomínejme, že premiérem Petrem Nečasem (možná si na něj někteří čtenáři ještě pamatují) zaštítěná pracovní skupina odborníků se už v roce 2011 usnesla, že v Česku bude možné pěstovat konopí pro léčebné účely.

Před více než půl rokem u nás došlo k novelizaci zákona o léčivech a bylo umožněno – zjednodušeně řečeno – používání marihuany pro lékařské potřeby.

Legalizaci marihuany pro lékařské potřeby v praxi ovšem komplikuje jeden důležitý nedostatek. Ani po sedmi měsících od doby, kdy citovaná novela zákona o léčivech vešla v platnost, stále není – a ještě nějaký čas nebude – možné konopí legálně lékaři předepsat. V čem je problém? Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) doposud reálně nesplnil úkol, který mu citovaná novela uložila. Hovoříme především o zřízení registru pro léčivé přípravky s omezením, bez něhož nemohou lékaři léčebné konopí pacientům de facto předepisovat. A logicky bez předpisu si pro něj nikdo do lékárny nepůjde. Což následně vede k tomu, že české, moravské a i slezské lékárny toto zboží neobjednávají a asi jen tak nebudou. Pacienti tak zůstanou odkázáni na ilegální samopěstitelství nebo černý trh, který jim v takovém případě bohužel podá pomocnou ruku daleko ochotněji než stát. A jsme opět u zmiňovaných growshopů!

Politici unisono tvrdí – jsme pro využití konopí pro medicínské, nikoliv rekreační účely! Připomeňme, že marihuana účinně tlumí projevy různě vážných chorob, od Parkinsonovy nemoci přes roztroušenou sklerózu a astma až po rakovinu.

Konopí pomáhá i při lupénce, nevolnosti, anorexii a zvracení, podporuje údajně také léčbu nespavosti. Takřka všichni ministři zdravotnictví (a nejen oni) mluvili, a i ti budoucí budou mluvit, o zásadním významu prevence.

Například se říká, že prevence se vždycky vyplatí – jak pacientovi, tak zdravotnímu systému. A to i finančně. Jak už v 90. letech minulého století říkal ministr Miroslav Macek – prevence je totiž vždy důležitější než pozdě započatá náročná léčba.

Nabízí se poněkud nevhodná otázka, zda by nebylo vhodné dovolit použití marihuany i pro preventivní účely. Aby léčba skutečně pomáhala, nelze s ní začít pozdě a zejména nelze podcenit zmíněnou prevenci.

Lékaři to opakují do omrzení. Přestože informovanost lidí stoupá, od teorie k praxi je třeba ujít ještě skutečně dlouhou a náročnou cestu. Jak se často uvádí u jiných nemocí, lékaři, zdravotní pojišťovny nebo osvícenější média sice mohou k prevenci nabádat, ale konečné rozhodnutí je jen na lidech – tedy na budoucích pacientech. Možná se jednoho dne dočkáme situace, kdy bude mladík vysvětlovat policistovi, že kouří marihuanu v rámci prevence Parkinsonovy nemoci. V nadsázce se nabízí dotaz, kde vlastně končí (politiky adorovaná) účinná prevence a kde začíná ono politiky zatracované rekreační užívání zakázané marihuany.

Na závěr bych si dovolil ve vlídné nadsázce dodat, svět bez marihuany si dokážu představit, ale svět bez právníků a politiků nikoliv!

LN, 25.11.2013

Autor je právník a publicista