V pondělí podvanácté odstartoval Národní týden manželství, celorepubliková i mezinárodní podpora manželského svazku. Vzhledem k tomu, že sňatek uzavírá stále méně párů, stojí za to, abychom se mu věnovali.
Statistiky hovoří jasně – v populaci roste počet svobodných jedinců, zatímco skupina vdaných a ženatých je stále menší. Více než polovina dvojic žije v kohabitaci, tedy ve více či méně volném nesezdaném soužití, což kdysi bývalo zcela výjimečné u nevolníků a deklasovaných vrstev obyvatelstva, jež na sňatek neměly finanční prostředky. Příčiny dnešního stavu jsou známé a pochopitelné. Prvním důvodem je změna společenského klimatu a obecně sdílená tolerance k variabilitě způsobu života. Za mého dětství bylo naprosto běžné, že kdo přivedl dívku do jiného stavu, toho její rodiče přiměli, aby si ji vzal. Ještě v dospívání byla svobodná matka v opovržení. Pak přišla Listina základních práv a svobod a dnes jsou si všechny děti i matky rovny. Dalšími příčinami byly emancipace žen, jejich ochota k nemanželskému sexuálnímu styku a rozšíření antikoncepce. A konečně sociální stát, jenž pod praporem zákazu diskriminace dotuje spíše toho, kdo vychovává dítě sám, než aby podpořil rodinu, formálně i právem svázanou. Poslední hřebíček do rakve, do níž pohřbíváme manželství, zaťal nový občanský zákoník, který způsobem údajně moderním přistoupil k dnešním partnerským vztahům vskutku inovativně: nesezdané soužití zcela opomenul, čímž vytvořil podivnou mezeru v právu, naopak manželství ujařmil řadou nesplnitelných povinností, čímž ekonomicky založené jedince od manželství odradil úplně. A tak tu dnes máme stav plný paradoxů.
Manželství je jako výhra v loterii
Shrňme si nejprve prokázané závěry: lidé žijící v dlouholetém manželství kdekoliv na zeměkouli jsou zdravější, šťastnější, pijí méně alkoholu a holdují méně trávě, netrpí tolik depresemi a dožívají se vyššího věku, přičemž tento pozitivní vliv svědčí mnohem více mužům. Riziko rozpadu vztahu je v manželství o čtvrtinu nižší, neboť sezdaní lidé se pod vlivem usazení a zklidnění chovají méně rizikově. Právní následky rozvodu manželství a nutnost vypořádat společné jmění působí jako dostatečná zábrana před unáhleným opuštěním společného soužití. Skoro by se dalo psát na plakát: kdo se chce ve zdraví dožít vysokého věku, ten by se měl co nejdříve oženit či vdát. Jenomže s vědecky prokázanými fakty a obecným doporučením je to podobné jako se zdravým životním stylem – teoreticky to kdekdo ví, praxe však poněkud pokulhává. Podivné snad je jen to, že stát, který se v jiných oblastech snaží přinutit své občany k veřejnému blahu, třebas i násilím a jim navzdory, se vzdal jakékoliv snahy, a rodinu a manželství spíše rozeštvává než spojuje. A tak se musíme podívat na subtilnější článek, jímž je samotný muž a sama žena.
Kdo by dnes o manželství stál
Loni jsem prováděla rozsáhlý průzkum, z něhož vyplynulo, že takřka všechny dívky a mladé ženy sní o manželství, svatbě, bílých šatech a konsensu u oltáře. U chlapců a mužů byly výsledky mého zjištění odlišné. Jen každý čtvrtý snil o manželství, podobně jako tomu bylo v historii a ve všech dobách dávno minulých. Včerejší společnost dobře činila, když nutila muže do manželství – instituce, jež oběma svědčí, ale o niž sami muži nijak zvlášť nestojí. A tak se tedy ptám, komu ku prospěchu se svět mění a kdo na té změně vlastně prodělá. Manželstvím přece dříve platil muž ženě za dovolený sex a žena zase svým věnem a svou péčí za své bezpečí a zajištění. Zastánci moderního trendu namítnou, že dnes není, kdo by o to stál, a já budu mlčky nesouhlasit a namísto sporu upozorním na dvojice, jež navzdory trendům manželství stále vyžadují a uzavírají. Světě, div se: páry vzdělanější a movitější. A kdo na dnešním stavu bez prstýnku nejvíc prodělá? Nevzdělané holky sociálně slabších vrstev, z nichž se časem stanou matky samoživitelky, živořící na okraji společnosti. Nic nového, co svět světem stojí. A tak na závěr dodám své hluboké přesvědčení.
Největší hrozbou budoucnosti není globální oteplování, sucho či zástupy migrantů, ale osamělost. Aktivitou, jež tuto hrozbu může minimalizovat, nejsou miliony na účtech, pracovní úspěchy ani výhra ve volbách, ale šťastné a dlouholeté manželství, odpovědná výchova dětí a dobré mezilidské vztahy s lidmi v okolí. Tak na tom, milí čtenáři, běžte zapracovat.
Psáno pro Lidové noviny
Autorka je advokátka a bývalá ministryně spravedlnosti
Převzato z DanielaKovarova.blog.idnes.cz se souhlasem autorky