SPOLEČNOST: Manažerka, jež spadla z nebe
Nevinná poznámka, která ale zcela jasně ukazuje, jaký bude asi největší problém bývalé úspěšné běžkyně: nebude se moci oprostit od svých stereotypů sportovkyně. Ano, firma Mercedes byla jejím sponzorem a Neumannová s ní spolupracovala i po ukončení kariéry. Ta spolupráce spočívá mimo jiné ve větičkách, jako byla tato. Sportovcům to tolerujeme a bereme to jako běžnou věc. Ale pro manažerku s odpovědností za miliardy státních peněz se to nehodí.
Nebo jiný příklad: když Neumannová mluví o své budoucí manažerské práci, používá termíny jako „držet lajnu“, „zakousnout se“ nebo „makat“. Zní to dobře a každému se přitom vybaví jedna z těch mnoha cílových fotografií, na které jsme tuto sportovkyni viděli vítězit nebo aspoň vyhrávat medaile.
Ale prezidentka organizačního výboru lyžařského šampionátu zároveň říká, že „nerozbíhá“ závod od startu, nýbrž že naskakuje vlastně až před finišem, a že tedy nemůže vzít „plnou odpovědnost“ za dnešní situaci. Co to znamená? Že když to nedopadne dobře, tak se vymluví, že to nebyl „její“ závod?
U sportovců jsme na to zvyklí, zvlášť těch českých. Vždycky mají spousty „objektivních“ potíží. Trápí je špatné rozlosování, protivítr nebo aspoň nachlazení. Jenže Neumannová už není sportovkyní, nýbrž manažerkou přicházející do čela týmu po „násilném převzetí“. V byznysu nejsou v takové situaci žádné pochyby přípustné. Jestli dá jen na vteřinu najevo pochybnosti, zda závod jde vyhrát, tak tu pozici neměla brát.
Akonečně do třetice: Neumannová ve všech rozhovorech až úzkostlivě trvá na tom, že za ní nikdo nestojí a že nehájí ničí zájmy.
Možná nám chce říct, že do téhle funkce tak nějak „spadla z nebe“, lépe řečeno z ministerské, premiérské nebo prezidentské kanceláře. Že si ji politici vybrali jako sympatického dříče a morálně nezkaženého člověka, který ohlídá státní miliardy.
Fajn. Když premiéra Topolánka napadlo angažovat Neumannovou v přípravách na lyžařský šampionát, měl asi v hlavě také její sportovní úspěchy. Ale v tom případě ji měl získat pro nějakou reprezentativní funkci, a ne na post s tak jasnou, až hrozivou exekutivní odpovědností.
Neumannová nemá pro manažerskou práci ani vzdělání, ani zkušenosti. Jestliže tvrdí, že do funkce přichází bez silné podpory v zádech, pak buď nemluví pravdu, anebo stát její nominací a zvolením trestuhodně riskuje. Ani jedna možnost není dobrá.
Když ministryně školství říká, že ve své kariéře sportovkyně musela Neumannová „obstát v mnoha manažerských bitvách“ (MF Dnes), je to úsměvné. Ale když říká, že manažerů s jejími zkušenostmi u nás „zase tolik není“ (Sport), je to naivita hraničící se zabedněností. V Česku jsou tisíce manažerů s mnohonásobně většími zkušenostmi. Nic to neříká o tom, že by práci pro šampionát zvládli, ale tak to je.
Možná má Kateřina Neumannová ten výjimečný a zároveň pozoruhodný druh přirozeného talentu, který je vlastní některým manažerům nebo politikům. Tedy že umí jasně a srozumitelně dát vizi, nadchnout pro ni ostatní a hlava nehlava prosadit její realizaci. Doufejme, že tento talent má. Bude ho potřebovat.
A bude také potřebovat silné nervy. Protože co nepochybně skončí, je ten milostný románek s médii, který si dlouhá léta užívala. A užívala si ho zaslouženě, protože v jejím příběhu sportovkyně nebylo nikdy nic podezřelého nebo temného. Novináři ji zbožňovali stejně jako třeba politici nebo obyčejní fanoušci.
Když loni v únoru vyhrála svou poslední „velkou zlatou“, napsal zástupce šéfredaktora MF Dnes Viliam Buchert oslavný komentář, ve kterém vychválil její přednosti a zároveň také obhajoval její „zbožštění“ médii. Mimo jiné napsal, že je v kladném smyslu zázrak, jak noviny respektují její soukromí a například nikdy nenapsaly, kdo je otcem její dcery. Byť to prý všichni vědí.
Tohle skončí. Nepotřebujeme ani nyní vědět jméno otce, ale média by se měla zajímat o to, jaké jsou její vztahy k lidem v pracovním i soukromém zázemí. S kým a proč má uzavřené smlouvy. Zvlášť když se nyní v mediálním varu kolem její volby objevila podezření o možných budoucích konfliktech zájmů. I to patří ke změně kariéry.
Ve zmíněném, rok a půl starém komentáři autor Neumannovou dal za příklad české politické scéně, kde „není místo pro ty nejlepší s nejlepšími výkony, pro racionální uvažování a pro normální práci, která by zlepšila mnoho problematických věcí v naší společnosti“.
Katapultáž Kateřiny Neumannové do funkce prezidentky připravovaného šampionátu je vlastně ojedinělým experimentem. Ukáže nám, jak to vlastně je s tím špinavým politickým rybníkem, nad kterým tak rádi a často žehráme. Zda tím hlavním problémem jsou lidé, anebo je něco divného v samotném mechanismu veřejného života, který semele i ty sebelepší. Pokusným králíkem je Neumannová.
Co je v sázce? Pár miliard, které se však stejně vesele rozhazují jinde, a pak jeden sportovní a lidský mýtus. Přejme Kateřině Neumannové z celého srdce úspěch. Pokud selže, bude to hloupé a smutné. Mohlo by to přinést jedinou dobrou věc: léčbu šokem z nesmyslného olympijského snu.
LN, 30.7.2007
Autor je novinář
