Zdalipak víte, co mají společného, nový velitel britských ozbrojených sil generál David Richards, bývalý bachař Alois Grebeníček a Jan Werich? Jsou to vyslovené myšlenky. Vezmu to od konce. Jan Werich řekl, že nad blbostí nelze zvítězit, o komunismu to řekl Grebeníček a o islámském terorismu David Richards. Jediný Werich ještě dodal, že se s tím ale nesmí přestat bojovat.
Proto si 17. listopad musíme připomínat, abychom si uvědomovali, že jedinou bitvou není vyhrána celá válka. Mějme stále na mysli, že ta míra demokracie, kterou máme, je zatím to nejlepší co nás za posledních dvaašedesát let potkalo. Máme dokonce snahu zapomínat na vlastní kolaboraci s režimem, i když jsme vědomě nikomu neublížili. Také ne všichni si uvědomovali, že žijeme za ostnatým drátem. Někomu stačilo jednou za rok jet do Bulharska k moři, někdo si vyvexloval bony do Tuzexu na lepší svetřík nebo jen na skládací deštník, a někdo si našetřil na auto, které ve volných chvilkách leštil.
Výhodu měli lidičky s dobrým původem (dělnickým) bez příbuzného v zahraničí. Těm stačila rudá legitimace, která jim otevírala cestu k lepší kariéře, děti jim brali bez problémů na jakoukoliv školu, a dokonce měli i body do pořadníku na byt nebo poukaz na auto. Protože je již málo pamětníků, kteří jsou ochotni vše přiznat, je těch slušných pomálu. Někdo je dokonce dotčen připomínkami na minulost a rád by za vším, tedy i svým svědomím, udělal tlustou čáru. Byli i tací, kteří bez rudé legitimace mohli cestovat po světě, třeba i na stáže do USA, jen se nějak opomnělo sdělit, co za to? Že nic? To se může říkat akorát holubům létajícím kolem katedrály. My, kteří jsme měli jen jediného příbuzného za plotem, víme své!!
Minulosti neutečeme (doufám, a pro novopečené křesťany, kteří včas odložili rudé knížky, dodám, že Boží mlýny melou sice pomalu, ale jistě) ), i když se všichni snaží. Soudy nepracují, policie je neschopná, a tak se z hesla totáče, kdo nekrade, okrádá svou rodinu, stalo podhoubí pro korupci, která působí na všech úrovních a také napříč politickým spektrem.
V boji s korupcí také nesmíme polevit. Jenže jak? Kdo jsi bez viny, hoď po nich kamenem. Kdo vlastně jsou ONI? Byli jsme zvyklí, že je všechno všech, a byli jsme my a oni. Jenže kdo jsou skutečně ti ONI? Dnes je volíme. No, volíme, ale potom si zvolení sami mezi sebou dohodnou, jak a s kým budou vládnout, nás již nepotřebují. Jak to souvisí s bojem proti korupci? Ruka ruku myje. Potíž je v tom, že všichni navzájem toho na sebe moc vědí, takže jen nováček v politice si může myslet (a to jen chvilku), že něco vyřeší. Trefné přirovnání jsem nedávno slyšel: „Kapři si sami rybník nevypustí“. Hezké, ale tristní.
Proto, prosím, nebuďme neteční a pomáhejme jejich rybník vypouštět. Máme na to přeci občanský mandát. Svíčky na Příkopech jsou sice pěkné, ale ONI se jich nebojí. Dokonce mají tolik odvahy, že v ten den promluví, jako zachránci demokracie. Nenechte se zmást hezkými slovy, a myslete na chorál, malověrní! A netrapte se tím, že už zase vystrkují růžky. Pokud budou mít diváky a posluchače, nezbavíme se jich.
Buďme vděční za 17. listopad 1989. Ať už si myslíme, co chceme. Pomyslel si někdo před jedenadvaceti lety, že bude možné beztrestně říci nebo napsat, že komunismus je zločin na lidstvu?!
A nereptejme, co jsme si zvolili, to máme. A 17. listopad důstojně oslavme.
Převzato z Rottenberg.blog.idnes.cz se souhlasem autora